Kuchařka pro městské organizace, městské části a investory, která ukazuje, jak zvýšit kvalitu ulic, náměstí či parků. Podobný dokument má mnoho vyspělých světových metropolí, u nás však dosud chyběl. Manuál slouží jako základní podklad pro koncepční přístup k veřejným prostranstvím v Praze. Z uvedených principů, pravidel, doporučení a kritérií tvorby kvalitních veřejných prostranství však mohou přirozeně čerpat inspiraci a konkrétní návody jakákoli jiná města i obce.
„Kvalitní veřejná prostranství vybízejí obyvatele k jejich častému přirozenému užívání, a to nejen pro nutné záležitosti, ale zejména pro volný čas a společenský život, navíc do značné míry v dostupné vzdálenosti na území vlastní čtvrti.“ Citace urbanisty Roberta Sedláka je jedním z mnoha odborných komentářů, kterými je obsáhlý dokument uvozen. Architekti, urbanisté i teoretici se hned na prvních stranách vyjadřují ke stěžejním otázkám pátrajících po definici kvality veřejného prostoru u nás a roli či možnostech využití nově vytvořeného manuálu. Na příkladu české metropole se v něm totiž zcela konkrétně definují veřejná prostranství a na jejich podobu a funkci se nahlíží naprosto komplexně. Manuál se tak stává jedním z nástrojů, kterým se do oblasti plánování a správy města dostává do popředí důraz na kvalitu života.
Kancelář veřejného prostoru
V souvislosti se změnami, kterými v uplynulých dvou letech prošel bývalý Útvar rozvoje hlavního města Prahy (ÚRM) v rámci transformace v tzv. Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR), získala Praha zcela novou koncepci a strategii svého budoucího rozvoje. Jejím cílem se tak stalo chytré, realistické a koncepční plánování a správa města v souladu s konceptem smart city. Díky nové organizační struktuře, rozšířené agendě a nárokům na vysokou odbornost zaměstnanců vznikla na IPR Praha odborná pracoviště jako Kancelář metropolitního plánu, Pracoviště pro územní a stavební standardy nebo Kancelář veřejného prostoru. Poradním orgánem se stala nově sestavená a nezávislá Gremiální rada s řadou skutečně renomovaných odborníků z oblasti architektury, urbanismu, krajiny a památkové péče. K hlavním činnostem IPR Praha nyní patří také výzkum, vzdělávání a využívání dat, informací a znalostí v rámci aplikovaného výzkumu. Rozvíjí se také partnerství a spolupráce s vysokými školami, odbornými institucemi a neziskovými organizacemi jak na národní, tak mezinárodní úrovni. Ve snaze o maximální otevřenost a komunikaci pořádají jednotlivá pracoviště informační diskuze a workshopy v jednotlivých městských částech.
Konkrétním výsledkem těchto změn je řada dokumentů, které v poslední době z IPR Praha vzešly. Zcela aktuálně to jsou Pražské stavební předpisy (viz článek architekta a urbanisty Pavla Hniličky na straně 20) nebo Koncepce pražských břehů formulující vize hlavního města o kvalitním rozvoji řeky jako celoměstsky významného veřejného prostoru. Posledně jmenovaný dokument je stejně jako Manuál tvorby veřejných prostranství dílem zmíněné Kanceláře veřejného prostoru. Jde o zcela nový typ instituce, která v soudobém plánování města v podstatě neexistovala. Zabývá se tvorbou veřejných prostranství na odborné architektonické úrovni a zastupuje deklarovaný zájem správy města o kvalitu veřejných prostor. V obecné rovině je cílem kanceláře prosazování a obhajování samotné existence veřejného prostoru, jeho důležitosti a zájmů. Obsahem práce jsou jednak koncepční a strategické dokumenty a jiné výstupy, ale i konkrétní „městské zásahy“ reagující na aktuální potřeby města.
Typologie, uspořádání, prvky
Na procesu tvorby téměř třísetstránkové publikace, kterou lze získat v tištěné podobě nebo v elektronické verzi stáhnout z internetu, se podílelo na sedmdesát odborníků z různých profesních oblastí, organizací a městských částí. Řada světových metropolí jako New York, Londýn nebo například Curych podobným materiálem disponuje, proto se jimi autorský tým nechal inspirovat. V jeho úvodu, kde autoři vysvětlují základní terminologii a používané pojmy, definují veřejná prostranství jako všechny veřejně přístupné plochy včetně veškerých prvků jejich vybavení a veřejně přístupných cest. Ve spojitém organismu města jsou důležitým prostředkem pro vnímání jeho prostoru a jednoduše tím, co obyvatelům umožňuje cítit se ve městě dobře.
Veřejná prostranství jsou v manuálu členěna na jednotlivé typy na základě definování jejich charakteru a urbanistické úlohy, a pro ně jsou pak formulovány principy, jak dosáhnout jejich kvality. Cílem je, aby každé veřejné prostranství mělo čitelný charakter a zastávalo jasnou a smysluplnou úlohu v celkové struktuře města. Platí to zejména pro nově vytvářená veřejná prostranství, ale také pro úpravy stávajících. Základní osnovu struktury veřejných prostranství města tvoří tradičně: ulice, náměstí, nábřeží a parky; doplňují je však ostatní prostory, které dotváří obraz města a zpravidla se fyzicky i významově váží k určitým stavebním objektům či urbanistickým typům: pasáže a průchody, veřejně přístupné vnitrobloky, předprostory veřejných budov, veřejná prostranství sídlišť či dopravní infrastruktury a další. Vedle těch jasně definovatelných, existují veřejná prostranství, která jednoduše kategorizovat nelze, a přesto mohou být kvalitní, atraktivní a nositelem identity a udržitelnosti místa. Každý z příkladů je v manuálu nejen podrobně popsán a opatřen řadou doporučení a návodů, ale také ilustrován na konkrétních pozitivních příkladech z našich i zahraničních měst.
Uspořádání veřejného prostranství musí nepochybně zohledňovat funkční potřeby místa, ovšem hlavním cílem zůstává jeho pobytová kvalita. Za nejvstřícnější jsou považována veřejná prostranství s maximální mírou sdílení prostoru a svobodou pohybu i pobytu zejména pro chodce. Ve městě je tedy vhodné vytvářet takové prostředí, které pohyb přiměřeně zvolní a zklidní a umožní jednotlivým druhům dopravy se navzájem vhodně doplňovat. Je třeba počítat jak s pěšími a cyklisty, tak s veřejnou hromadnou dopravou a individuálni motorovou dopravou. Základním předpokladem fungujícího systému mobility je tzv. multimodální dopravní chování, kdy jsou lidé zvyklí vhodně kombinovat různé druhy dopravy. Zpravidla využívají ty, které jsou výhodnější a efektivnější. Proto je nezbytné rovnocenně zohledňovat všechny a přiměřeně preferovat ty způsoby pohybu, které jsou šetrnější k městskému prostředí. Jedním ze základních nástrojů ke zkvalitnění prostoru je tedy zklidňování dopravy, které se v ČR dosud málo využívá. Přitom v jiných zemích EU je už mnoho let považováno za standardní přístup. Největší překážky dnes vznikají mezi potřebami chodců a automobilové dopravy z důvodu odlišného charakteru a rychlosti pohybu. Veřejná prostranství ovšem musí zajistit dostatečnou ochranu pro slabší a zranitelnější uživatele, před těmi silnějšími a potenciálně nebezpečnějšími. Jedině tak mohou motivovat k šetrnějšímu a ohleduplnějšímu chování.
Zdaleka nejobsáhlejší část manuálu se týká jednotlivých prvků veřejných prostranství se zdůrazněním jejich role a vlivu na celkovou kvalitu míst. Autoři manuálu tak do detailů uvádějí příklady materiálů a povrchů použitých v konkrétních lokalitách; věnují se významu stromů a vegetace v prostředí města, podmínkám jejich výsadby i péči. Za důležitý podpůrný prvek městského prostředí manuál považuje technickou a dopravní infrastrukturu, která svým umístěním a nadzemními prvky velmi výrazně ovlivňuje podobu a možnosti užívání veřejných prostranství. Jako plnohodnotný prvek kompozice veřejného prostoru je chápáno venkovní osvětlení, které vytváří podmínky pro venkovní aktivity lidí i v době bez denního světla a současně ovlivňuje vzhled i atmosféru městského prostředí. Předmětem zájmu je zde samozřejmě mobiliář jako nábytek „obývacího pokoje“ města, jehož základní rolí je vytvářet zázemí pro plnohodnotné užívání veřejných prostranství. Současné problémy spojené s fragmentací správy a s nesystémovou a nedostatečnou údržbou mobiliáře však mají velký vliv na jeho rychlou degradaci. Nevhodná volba a uspořádání mobiliáře pak demotivují k pobytu a omezují potenciál jejich využití. Manuál dále řeší zařízení pro služby, objekty k usnadnění pohybu a přístupu, venkovní reklamu i umění na veřejných prostranstvích. To vše je v publikaci doplněno o bohatou fotografickou dokumentaci příkladů, schémat a nákresů, a také řadu odkazů na odbornou literaturu a další inspirační zdroje v podobě zahraničních manuálů tvorby veřejných prostranství dostupných on-line.
Iniciace, nikoli pouhá regulace
Manuál lze využívat hned v několika základních úrovních: jako podklad pro tvorbu strategie a plánování, jako východisko při vytváření veřejných prostranství a v neposlední řadě jako nástroj jeho posuzování. Principy a pravidla jsou v něm formulovány v obecné rovině a nelze je přejímat mechanicky. Vždy je nutné současně zohlednit individuální kontext místa a situace. Dopad manuálu je skutečně široký: městské části či státní správa jej mohou využívat například jako podklad při přípravě, vyhodnocováni a schvalováni záměrů na veřejných prostranstvích, a to v rovině plánování, schvalování, údržby i užívání. Zhotovitelům přípravy záměru pak slouží k navrhování kvalitních veřejných prostranství a zároveň jako argumentační opora při projednávání a schvalování předkládaného návrhu. Investorům má pomáhat sladit záměry s vizí a strategií města. Může byt podkladem pro vytvoření kvalitního záměru či zvolení vhodného zpracovatele. A konečně pro uživatele, tedy veřejnost, slouží jako podpora k hodnotnemu užívání města a k zapojení se do procesu tvorby. Jak uvádí v úvodu dokumentu architekt Osamu Okamura: „Manuál přináší v tomto momentu maximum současných poznatků o kvalitní tvorbě veřejných prostranství ve městech. Zasazením do celkového kontextu plánování města, návodnosti i mírou prakticky aplikovatelného detailu je v našem prostředí zcela přelomovým dokumentem, který má potenciál vystřelit Prahu mezi světové metropole nejpříjemnější životu. Tento manuál (v různých formách a úrovních zpracování) by měl být povinnou četbou všech účastníků tvorby veřejných prostranství (nejen) v Praze (politiků, úředníků, plánovačů a architektů počínaje), tedy všech Pražanů i návštěvníků a uživatelů města. Porozumění městu jako sdílenému prostoru k životu by mělo být základní znalostní výbavou každého jeho obyvatele.“
Koncepční přístup k rozvoji veřejného prostoru
Manuál tvorby veřejných prostranství je otevřeným dokumentem, doslova prvním krokem, který by měl být průběžně aktualizován a doplňován zejména na základě zpětné vazby při jeho používání. Jeho nedílnou součástí je i návrh Strategie rozvoje veřejných prostranství otevírající řadu témat, která by měla být v budoucnu rozpracována do samostatných celků. Oba dokumenty jsou tedy dílčími částmi dlouhodobého a kontinuálního procesu vytváření Koncepce rozvoje veřejných prostranství hlavního města Prahy, který představuje komplexní a celoměstský přístup k péči a rozvoji veřejných prostranství. Ten je nezbytným krokem a nastartováním procesu nápravy dlouhodobě neřešeného a problémového stavu. Postavení kvality veřejných prostranství do popředí zájmu správy města je důležitým činem, který reprezentuje uvědomění si jejího zásadního významu pro kvalitu města a života v něm. Znamená otevřené přihlášení se k roli, která správě města přísluší, tedy k hájení a prosazování veřejného zájmu.