Rozhovor redaktorů Smart Cities s Marcelou Steinbachovou, architektkou a zakladatelkou občanského sdružení Kruh
Mezi hlavní cíle občanského sdružení Kruh patří prezentace kvalitní a současné architektury, její propagace mezi širokou veřejností, iniciace smysluplné diskuze a vytvoření podmínek pro dialog mezi autory a obyvateli měst a obcí.
Podle slov jeho zakladatelky, architektky Marcely Steinbachové, se architekturu snaží zpřístupnit co největšímu poli posluchačů, a i proto ve většině případů jsou jimi pořádané akce zdarma. Předmětem jejich činnosti jsou zejména přednáškové cykly, filmové festivaly o architektuře, exkurze pro veřejnost, ale i pro zastupitele měst, tištěné sborníky a podobně.
Do širšího povědomí odborné i laické veřejnosti vešel Kruh nejen jako organizátor cyklu jedinečných přednášek zahraničních i místních architektů, ale zejména díky pořádání každoročního Dne architektury. Co bylo počátečním impulzem tohoto „festivalu“?
Den architektury vznikl jako oslava desátého výročí existence sdružení Kruh s nápadem udělat procházky pro veřejnost, které povedou architekti a teoretici. Díky našim dlouhodobým aktivitám v oboru jsme získali bohatou síť kontaktů, které jsme využili ke spolupráci. Postupně celá akce nabývala širších rozměrů, až se z ní rozvinula celorepubliková událost. Podobné městské akce o architektuře existují i samozřejmě i v zahraničí. V Londýně například tzv. Open House (www.openhouselondon.org.uk) či vídeňské Architekturtage (www.architekturtage.at). Nevím ovšem o žádné zemi, která by oslavovala takto celorepublikově. My navíc zasahujeme až na Slovensko, a někdy dokonce i do jiných zemí: námi organizovaný Den architektury se ve spolupráci s Českými centry konal v Londýně, Berlíně a ve Vídni.
Jak Den architektury probíhá a kdo jsou organizátoři přednášek, prohlídek a ostatních aktivit?
Průvodci jsou primárně architekti a historici nebo teoretici architektury, kteří k sobě zvou své hosty, místní znalce, odborníky, řemeslníky nebo například ekonomy. První iniciační ročník vybídl architekty, aby se vrátili do svých rodných měst a pokusili se veřejnosti ukázat místo tak, jak ho vidí sami. Z oslovených odborníků jsme většinu osobně znali a společně s nimi jsme koncepci uspořádaných akcí vymýšleli a ladili. Zodpovědnost za samotné průvodcování ovšem byla zcela na nich. Tak to zůstává dodnes s tím, že Kruh průvodcům poskytuje určitý manuál a doporučení, jež se neustále vyvíjí.
V některých městech, jako například v Brně či Pardubicích, probíhají akce v úzké spolupráci s místními sdruženími a jsou postavené na vzájemné důvěře a plném přenechání zodpovědnosti za výběr témat i průvodců. Kruh v současné době iniciuje asi polovinu akcí, další část je založena na předchozí spolupráci. Ovšem objevují se i akce vyvolané zájmem samotné veřejnosti – například letošní procházka historickým Znojmem a cykloprojížďka po jeho současné architektuře byly pořádány na přání obyvatel města. Loni zase komentovanou procházku historickým a současným Jeseníkem iniciovali sami zástupci města. Každým rokem se Den architektury zvětšuje, a stává se tedy organizačně i finančně náročnější. Zároveň však na akci máme v současnosti mnohem více prostředků než při nultém ročníku, který prakticky vznikal na koleně. I v mediích dostáváme větší prostor, což zjednodušuje propagaci.
Vnímáte v místech, kde Den architektury probíhá, nějaký ohlas či reakci ze stran měst a jejich zastupitelů?
Máme pár měst, s kterými aktivně spolupracujeme, většinou formou grantových výzev či osobní záštity zastupitelů. Je to zatím spíše menšina, i když doufáme, že se to bude dále pozitivně vyvíjet. Jako pomoc vnímáme i podporu z měst v regionálních mediích, při výlepu a podobně. Zájem ze strany zastupitelů zůstává za ty roky v podstatě stejný, až na výjimky, kdy se město či obec snaží akci samo propagovat či podporovat (např. Praha, Černošice, Brno, Pardubice, Hradec Králové, Jablonec a další). Některé naše žádosti však bohužel zůstávají bez odezvy.
Jsou aktivity tohoto typu spojeny pouze s městským prostředím?
Odehrávají se téměř kdekoli. Někde propojuje sousední obce mezi sebou prostřednictvím jedné procházky, jinde se týká spíše krajiny, ale většina se odehrává ve městech různé velikosti.
Může mít akce typu Den architektury vliv na proměnu vnímání určitého místa či objektu ve městě?
Myslím, že se nám s průvodci v některých místech podařilo iniciovat různé změny či aktivní diskusi. Příkladem může být diskuse o architektonické hodnotě havířovského nádraží, kterému hrozí demolice kvůli budování nového železničního terminálu. Podobně také soutěž v Pardubicích, která vznikla jako inspirace na základě exkurze se zastupiteli do Berlína, či vypsání soutěže na přeměnu centrální plochy v Kostelci. Obecně vnímám jako důležitý důraz právě na regionální akce, tedy podporu tamní architektury a spolků. Někteří spoluorganizátoři jsou v daných městech velmi aktivní a poukazují na problematická místa (4AM v Brně, Offcity v Pardubicích a další).
Mnoho odborníků si stěžuje na nedostatek výuky o městě na základních a středních školách, obecně v naší společnosti chybí základní urbanistická gramotnost. Byl Den architektury reakcí na malý zájem o město, plánování a samozřejmě architekturu?
V každém případě usilujeme o diskuzi, a to přímou, mezi samotnými aktéry. Na procházky lákáme širokou veřejnost, ale osobními dopisy zveme i odpovědné zastupitele, ovšem s různým výsledkem. Tím, že architekt sestupuje z jakéhosi piedestalu, naznačuje, že je ochoten diskutovat a diskuze se účastnit. Nemá pouze ukazovat podařené stavby, ale stavby v kontextu místa, stavby, které se nepovedly, potenciál míst či skryté kvality, které nejsou obecně vnímány. Celou akci se snažíme držet v neformální rovině, která je vstřícná, přátelská a nepolitická. Nedostatek vzdělávání o městě či architektuře se snažíme nahradit naším projektem Architektura do škol, kdy nabízíme interaktivní workshopy v budovách s architektem i odborným lektorem a hravou výukovou formou se snažíme dětem a mládeži architekturu zprostředkovávat. Zde je nutné zdůraznit, že k nutné proměně musí dojít zejména ze strany ředitelů a pedagogů škol a je nezbytné apelovat na změnu učebních osnov a priorit samotného Ministerstva školství.
Stal se letošní ročník po obsahové stránce něčím výjimečným?
V podstatě od počátku sledujeme stoupající zájem o tematiku sídlišť, což je určitě velké překvapení. Letos se takto zaměřené akce konaly například v Praze a Brně. Zdá se, že jde o vysoce aktuální a nepochybně zajímavé téma. Dokazuje to i aktuální a velmi viditelná výstava na Bienále architektury v Benátkách. Jde o téma, které je předmětem odborné a veřejné diskuze nejen ve střední Evropě, ale v zásadě všude po světě, silně například v jihoamerickém Chile.
Jaké máte s Dnem architektury plány do budoucna kromě zvyšování geografického záběru? Je vaší ambicí tematizovat některé problémy současných měst a obcí?
Máme v hlavě několik plánů. Jednak nás zajímá dopad na mladší skupinu veřejnosti – chceme zkusit témata prezentovat tak, aby byla zajímavá i pro malé a starší děti, tedy nejlépe interaktivní formou. Stěžejní pro nás zůstávají otázky života ve městech. Mám pocit, že v nich dosud přetrvává model minulého století, který byl postaven na preferencích automobilové dopravy. My (mladší a střední generace) nejsme již na auta tak fixováni a domníváme se, že chodníky a silnice příliš město vymezují na úkor chodců či alternativní dopravy. Neméně zásadním tématem je i přiměřené a promyšlené zahušťování měst a návrat lidí do jejich center. Typickým příkladem měst, kde je tento problém vysoce aktuální, je Jablonec či Ostrava. Bohužel bez vizionářských a osvícených zastupitelů můžeme pouze diskutovat a pokoušet se o změnu zdola.