Žijí v kompaktní struktuře původních dělnických čtvrtí. V ideálním městě krátkých prostorových vzdáleností, s hlavní ulicí plnou komerčních aktivit. Je ale fyzická struktura kompaktního města tím jediným měřítkem pro spokojený a aktivní život obyvatel, kteří se vyskytují převážně v okolí svého bydliště?
Jak se ukázalo ve dvou podobných, avšak v mnohém odlišných pražských lokalitách, pěší vzdálenost každodenních potřeb od místa bydliště není zdaleka tím jediným, co přesvědčí jednotlivé obyvatele k jejich návštěvě. Je to také kvalita nabízeného zboží, typ instituce, cena nebo kvalita přístupové trasy. To vše, v porovnání s preferencemi daného uživatele, určuje míru interakce s umístěním jeho potřeb – tedy dostupnost. Pokud je pro daného člověka kvalita nedostatečná, nabídka nechtěná nebo cena vysoká, stává se tato nabídka nevyužívanou a interakce neprobíhá. V těchto situacích jsou nuceni obyvatelé hledat nabídku jinde.
Nakupujeme všichni – každý ale po svém
Pro tento účel byly v pražském Žižkově a horních Holešovicích (na Letné) provedeny kvalitativní rozhovory se zástupci méně mobilních skupin – seniory a rodiči s malými dětmi.
Žijeme v době rozšiřujícího se individualismu a z mnoha průzkumů je již jasné, že nelze chování městských obyvatel předpovídat či předurčovat tak, jako se to dělo v době výstavby socialistických sídlištních celků. Nejsme typizované osoby pro život v typizovaném prostředí. A to se týká i seniorů a dětí, kteří jsou v určitém smyslu odkázáni na okolí svého bydliště. Přeci však existují aktivity, bez kterých si život nedovedeme představit. Naprostá většina lidí chodí pravidelně nakupovat. Neznamená to ale, že všem stačí jedna univerzální samoobsluha. Výzkum ukázal, že každý preferuje jiný styl nakupování nehledě na to, jak daleko od svého bydliště ho nalezne. Například i mezi seniory se najdou takoví, kteří ocení menší obchody se specializovaným sortimentem více než velké supermarkety.
Pokud jsou pro ně fyzicky a cenově dostupné. Veřejný prostor plný malých obchodů je vlastně takovým příjemnějším obchodním centrem. Během jedné návštěvy dobře vybavené ulice můžete sehnat skutečně všechno. Tak to vnímají i respondenti na Letné: „Že člověk nemusí chodit do těch velkejch obchodů. Menší obchody jsou příjemnější, i si člověk líp vybere... Je tu veškerá vybavenost, všechny obchody, co potřebujeme, jsou tu. Ať už je to z hlediska mýho kutilskýho železářství, truhlářství, vím, kde co je, milá obsluha víceméně.” Mnoho seniorů kvůli svým omezeným finančním možnostem ale raději využívá nákupů v různých supermarketech, říkají: „Jako tyhlety malý obchůdky opravdu, co tady jsou, hlavně na ty potraviny, tak jsou neskutečně drahý. Nahoře Billa, tady za rohem Albert, v tý tržnici je Norma a Penny, takže stačí sbírat letáky a vybírat si.” A jiný přidá:„Tady určitý věci neseženete, takže já musim do Kauflandu, do Billy ani nejezdim.”
Proměny vybavenosti
I přesto, že mladší Žižkovské respondentky se shodují na názoru, že vybavenost této části čtvrti se v poslední době lepší, starousedlíkům vadí přemíra heren a zastaváren v místech, kde se kdysi dalo nakoupit vše potřebné nebo trávit volné večery, a stěžují si: „Třeba tajdle domácí potřeby byly naproti, teď je tam bazar, to máte buďto bazar, nebo zastavárnu, tady neseženete známku. A byly tady asi tři trafiky, dneska jsou tady tři tuhlety zastavárny. Momentálně nikam nechodim, to bejvávalo a teď řikám, tady v okolí je to zavřený, takže to nestojí za to, takže trávim večery doma u televize.”
Pro porovnání rozvoje vybavenosti obou lokalit byla použita srovnávací analýza proměn služeb v parteru mezi lety 2009 a 2014. Na Žižkově v těchto letech vždy nedochází pouze k omezení nabídky každodenních potřeb, jak se může některým respondentům zdát. Někdy se dokonce objevují nové pekárny nebo samoobsluhy typu večerek. Ve srovnání s Letnou je ale ve vývoji drobný rozdíl. Nově vznikající služby jsou často dražší než ty, řekněme, tradiční a v mnoha jiných případech dochází k úpadku vybavenosti směrem ke službám, které nejsou pro každodenní život obyvatel nezbytné (například již zmíněné zastavárny). Ty mohou naopak v prostředí vytvářet bariéry okruhem cizích osob, které přitahují.
Letenskou výhodou je to, že i přes vznik nových dražších podniků tradiční obchody každodenní potřeby (pekárna, řeznictví) ve čtvrti zůstávají na svých místech, provozovatelé ani sortiment se nemění. Takzvaná gentrifikace se projevuje v obou lokalitách. Potvrzuje to i jedna z Letenských respondentek: „Teď se všechno tak strašně zdražilo, že už si to člověk nemůže dovolit. To prostě když je člověk na dávkách, tak chodit někde po hospůdkách je nákladný.” Samotná nabídka obchodů každodenní potřeby je ovšem včetně cenové hladiny v místě skutečně dobře zakotvena. Alespoň prozatím.
Rozmístění a kvalita služeb v okolí bydliště může do jisté míry ovlivnit fyzickou aktivitu seniorů i dopravní návyky nastupující generace. Pokud jsou v místě dobře dostupné tradiční obchody či levnější samoobsluhy, lidé se po svém okolí častěji pohybují pěšky. V některých srovnatelných případech je dobře patrný i význam kvality přístupové cesty. Zatímco na Žižkově na vzdálenost dvou zastávek autobusu použije senior MHD, neboť mu okolí pěší trasy připadá nudné a hodnotí ji takto: „Cesta není ani tak do kopce, jako že je spíše taková nezáživná,” z Letné se někdy senioři rádi projdou za slevami až do Holešovické tržnice, protože tam se dá jít po lákavější trase, jejich slovy: „… po té příjemné promenádě kolem vody”. I když je o 200 m delší než nejkratší možná cesta a tramvají by tam mohli dorazit o celých 10 minut dříve. Lidé neradi věnují delší pěší cestu pouze jednomu cíli. Podobně jako v ulici plné drobných obchodů. Důležité je si uvědomit, že i atraktivní výhled nebo hezké prostředí může být jedním z cílů, který cestu obohatí. A pokud člověk jednou nasedne do dopravního prostředku, není to již velký rozdíl, zda jede právě ty dvě nebo deset zastávek mimo svou domovskou čtvrť.
Zmíněný výzkum je součástí projektu SGS15/68/OHK1/2T/15: Vývoj nástrojů pro hodnocení lokalit z pohledu dostupnosti základních aktivit obyvatel města.
