Vhodné řešení, jak pomoci lidem bez domova přečkat mrazivé noci v zimních měsících, hledá nyní řada měst i obcí. Brněnský student Jakub Zaviačič přišel s návrhem provizorního ubytovacího zařízení z vyřazeného lodního kontejneru.
Za takzvaný Inteligentní záchranný modul obdržel cenu Social Impact Award. V České republice ji uděluje pražská pobočka sítě Impact Hub mladým lidem za podnikatelské nápady řešící společenské problémy. Funkčnost ubytovacího modulu vyzkoušel Zaviačič i v praxi. Na ulici Uhelná v Brně v prosinci začal jeho měsíční testovací provoz.
Mohl byste na úvod přiblížit, jak projekt vznikal a kdo se na něm podílí?
S nápadem využít lodní kontejner jako útočiště pro lidi bez domova jsem přišel během vysokoškolského studia, zrealizovat se mi ho podařilo díky finanční pomoci mého kolegy Marka Švábenského. Společně jsme založili společnost People in Safety k zajištění samotné výroby záchranného modulu a chceme, aby nadále fungovala na principu soběstačné formy podnikání. V současné době oslovujeme další lidi z řad odborníků i studentů, kteří by měli zájem se do projektu zapojit.
Máte za sebou měsíční zkušební provoz, proč jste zvolili lokalitu ulice Uhelná? A jak se o vaší akci bezdomovci vůbec dozvěděli?
Provoz jsme spustili v polovině prosince, dopředu jsme jej avizovali na facebooku a zasílali i tiskovou zprávu do médií tak, aby se o projektu měla šanci dozvědět širší veřejnost. První den přišlo kolem dvaceti bezdomovců, některé z nich jsme poznali na akci Noc venku, kterou organizuje Armáda spásy. Před zahájením provozu jsme volili osobní kontakt, rozdávali letáky a zvali je přímo na ulici. Chtěl jsem především, aby byl kontejner umístěn někde v centru města, což se povedlo. Hlavní výhodou toho prostoru je, že není na moc frekventovaném místě, tudíž bylo administrativně jednodušší vyjednat všechna povolení.
Můžete přiblížit, jak konkrétně režim přenocování fungoval a kdo zajišťoval provoz?
Hned na začátku jsme nastavili jasný otevírací systém a pravidla, která se uvnitř musí dodržovat. Modul byl otevřený pouze na noc, takže jsme v osm večer otevřeli, rozdávalo se teplé jídlo a čaj. Otevírání modulu zvenčí funguje na principu čipu, během dne byl tedy uzamčený. Pro účely hygieny jsme zajistili mobilní WC. Několikrát nás navštívili hlídkující policisté, ale žádné problémy řešit nemuseli. Konkrétní podoba spravování modulu se odvíjí od domluvy s vedením měst, v ideální variantě bychom samozřejmě byli rádi, kdyby pořádek zajišťovalo město, ale v současné chvíli jsme teprve ve fázi jednání. Samotný testovací provoz vnímám velmi pozitivně.
Hlavní přednosti kontejneru spatřujete v jeho energetické soběstačnosti a nízkých výrobních nákladech. Jaké technologie využívá?
Jedná se o vyřazený lodní kontejner, který je určen k sešrotování. Jeho cena se tak při vyšším nákladu pohybuje na úrovni ceny železa. Samozřejmě je potřeba ho přizpůsobit k užívání, ale nejedná se o náročné úpravy. Během zkušebního provozu jsme chtěli vyzkoušet, jak bude modul fungovat v reálném prostředí. Řešili jsme především otázku vytápění. Vnitřní povrch je nastříkán termoaktivní hmotou, která odráží osmdesát procent tepelné energie v místnosti. Zjednodušeně řečeno stačí deset lidí na to, aby prostor vyhřáli vlastním tělem. Původně jsme předpokládali, že zařízení bude díky této izolaci energeticky soběstačné, během testování se ale vyskytl zádrhel v podobě extrémní vlhkosti, což jsme vyřešili provizorním vysoušečem. Jako zdroj energie pro něj jsme zvažovali solární panel, ten ale v zimních měsících neprodukuje dostatek energie. Proto do budoucna přemýšlíme o variantě připojení na síť nočního veřejného osvětlení, které je finančně velmi výhodné. Pro představu by energie podle našich výpočtů stála 4,75 koruny podle průměrné ceny 1 kWh.
Máte tedy konkrétně propočítané náklady na výrobu jedné ubytovací jednotky?
Výrobní náklady, které zahrnují i nákup kontejneru, se pohybují okolo 185 tisíc korun. Jak jsem již říkal, snažili jsme se vytvořit systém, který bude energeticky nízkonákladový, což se nám zatím daří. Kontejner v této podobě je bez vody či sociálního příslušenství, slouží tedy opravdu jen k přespání.
Jak často jste Vy sám prostor navštěvoval? A jaké máte dojmy z reakcí bezdomovců na tento způsob přespávání?
Pro mě osobně to byl silný zážitek. Trávili jsme tam skoro každý den, bavili se s nimi a zjišťovali, jak samotná komunita funguje. Základem pro mě byl otevřený přístup. Původně jsem měl obavy ohledně pořádku a bezpečnosti, ale provoz fungoval bez nejmenších problémů. V kontejneru přespávala skupinka okolo dvanácti lidí, která si chod zařízení svým způsobem sama regulovala a spravovala. K prostoru se zkrátka chovali jako k vlastnímu.
Kontejnery mají sloužit pouze k přespávání v zimních měsících. Konkrétně město Brno pro tento účel zajišťuje noční krizová centra, ubytovny a azylové domy. Kapacity nocleháren jsou zaplněny ze 70 procent, počet lůžek je tedy dostačující. Proč by město mělo financovat další podobná zařízení?
Z mé zkušenosti jsou zde stále lidé, kteří noclehárny využívat nechtějí a to z nejrůznějších důvodů. Necítí se v nich dobře, jsou nedůvěřiví. My jim naopak poskytujeme autonomní prostor, ve kterém nejsou pod neustálým dohledem a kontrolou, ale naopak mají za místo vlastní odpovědnost, a podle toho ho také vnímají. Samozřejmě chceme navázat spolupráci se sociálními pracovníky v terénu, kteří by na místo pravidelně docházeli a s bezdomovci komunikovali. Přínos projektu ale spatřuji především v jeho nízké finanční náročnosti, takže pro menší města, která nemají dostatečný počet ubytovacích kapacit, může být vhodnou alternativou.
Co bude s projektem People in Safety dál, teď po zkušenostech, které jste získali?
Musím přiznat, že od počátečního návrhu, který spočíval především v otestování konkrétní technologie, jsme se během měsíčního zkušebního provozu posunuli mílovými kroky. Začali jsme uvažovat v obecnější rovině a chceme pojmout problém bezdomovectví komplexněji. V současné době již pracujeme na návrhu bytu s běžným sociálním příslušenstvím, který by mohl sloužit k celoročnímu obývání. Jako velký problém vnímám postavení bezdomovců na trhu práce. Sám si nedokážu představit, že bych se z práce namísto domů vrátil zpět na ulici. Takový režim nemůže nikdo fyzicky ani psychicky zvládnout. Proto je naším plánem poskytnout lidem bez domova odrazový můstek k zařazení se do běžného života, než si budou sami schopni najít odpovídající bydlení. Již teď máme několik zakázek na výrobu kontejnerových jednotek, a díky tomu budeme schopni pro lidi bez domova vytvořit pracovní příležitosti. Celý projekt je prozatím v prvopočátcích, ale chceme jednat s městem Brnem o poskytnutí nevyužívané budovy, která by mohla sloužit jako menší výrobní hala. Vše se logicky odvíjí od kapitálu, který budeme mít k dispozici. Existuje několik neziskových projektů, které se snaží zaměstnanost bezdomovců řešit. Naším cílem je ale poskytnout zázemí firmy, která si na sebe bude sama vydělávat, bude schopná poskytnout stabilní zaměstnání a získání pracovních zkušeností a návyků. Můžeme to brát jako mezikrok například směrem k rekvalifikačnímu kurzu, získání práce či vlastního bytu.
Bezdomovectví jako komplexní problém
Určit přesný počet lidí bez domova je takřka nemožné. Odhadovaný počet bezdomovců v celé České republice je podle expertů třicet tisíc. Podle dalších informací je až sto tisíc lidí ztrátou střechy nad hlavou vážně ohroženo. Přestože nemáme k dispozici spolehlivá tvrdá data, trend posledních let je zřejmý: na ulici se ocitá čím dál tím více lidí. Čekat na samospásné řešení by bylo krátkozraké.
O komplexní pojetí problematiky bezdomovectví se pokouší Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020, vypracovaná Ministerstvem práce a sociálních věcí v roce 2013. Jde o vůbec první návrh dlouhodobého strukturálního řešení na této úrovni. České republice zoufale chybí právní úprava bytové politiky ve vztahu k vyloučeným skupinám, městské bytové fondy nedostačují a diskuse nad koncepcí sociálního bydlení je ve srovnání s evropskými státy teprve v počátcích. Bez zabezpečení přechodného standardního bydlení je přitom návrat lidí bez domova do běžného života nepravděpodobný.
Inspirace kontejnerovou architekturou
Bez adekvátní podpory státní správy a legislativního zakotvení se obce neobejdou. Nedostatek městských bytů ovšem není jen českým problémem. V britském Brightonu se rozhodli inspirovat kontejnerovou architekturou – sociální byty staví z vyřazených lodních kontejnerů. Hlavní výhodou je nízká finanční nákladnost a možnost relativně jednoduchého přemisťování. V Amsterdamu podobný architektonický návrh slouží pro ubytování studentů. Nápad Jakuba Zaviačiče se tak jeví jako možné dočasné řešení, a především příjemnější alternativa k městským ubytovnám. Kontejnery tedy lze využít nejen k zimnímu přenocování, ale i jako byty se sociálním příslušenstvím. Projekt s sebou avšak přináší i jistá rizika, která je třeba mít na paměti. Kontejnerové byty mají sloužit jako dočasné řešení, proto by neměly být zaměňovány za plnohodnotný způsob bydlení. Špatným příkladem z praxe je „vystěhování za město“, které naopak vede ke vzniku vyloučených lokalit.
Prevence namísto represe
Základem jakékoli diskuse o komplexním řešení problému bezdomovectví je změna postoje k lidem bez střechy nad hlavou. Odlišit důvody, proč se člověk ocitl na ulici, není snadné. Příčiny mohou být jak individuální, tak strukturální. Přístup „může si za to sám“ je v zásadě nesprávným, protože jeho důsledkem je neochota se problémem vůbec zabývat. Z něj plynou opatření implicitně mířená na bezdomovce, která se je snaží z veřejného prostoru vykázat. Ta problém neřeší, pouze jej zneviditelňují. Pro bezdomovce jsou ulice, parky a náměstí zároveň prostorem veřejným i privátním. Uznání práva na to se v něm pohybovat a využívat jej podle jejich potřeb je nezbytné, přestože mohou být pro spoustu lidí obtěžujícím jevem. Bezdomovec na ulici nám svou existencí připomíná, že bychom mu měli poskytnout možnost žít svůj život důstojně.
