V Británii se energetika a její dopad na životní prostředí bere velmi vážně. Dokonce jsme proto ustanovili i odbor vlády pro energetiku a změny klimatu (DECC).
Prvním krokem k řešení problému je jeho správné chápání. Proto je jedním z hlavních úkolů DECC sbírat a analyzovat data o spotřebě energií. Existuje velmi rozsáhlá datová sada, která je veřejně dostupná na jejich webových stránkách a je tam i něco zábavného na čtení před usnutím.
Bohužel údaje nejsou moc podrobné, a navíc neobsahuje žádný aktivní mechanismus na zlepšení. Existují zde tři široké přístupy k provedení změny:
- pomoc lidem snížit jejich energetickou spotřebu
- pomoc výrobkům, aby se staly energeticky efektivní
- pomoc dekarbonizovat výrobu a distribuci energie
První přístup (snížení spotřeby) začíná zlepšováním dostupnosti informací o spotřebě pro koncové uživatele a dosažení zlepšení skrze automatizaci. Jinými slovy se tím označuje smart metering („on-line” měření spotřeby energie) spojený s dalšími systémy „chytrého konzumenta (chytré domácnosti)”.
Británie má svůj národní Implementační plán pro smart metering, který činí poskytovatele povinnými „všemi rozumnými kroky“ zavést chytré měřiče plošně do roku 2020. Úřady již vystavily licenci všem jednotlivým produktům, které systém vyžaduje (nedávný bulletin představil 36 komerčně dostupných „domácích displejů“). „Chytré měřiče," jak uvádí jejich program v informačním letáku z roku 2010, „budou hrát důležitou úlohu v britském přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku… Zákazníci budou mít k dispozici informaci o téměř aktuální spotřebě energie, která jim usnadní dohled nad jejich spotřebou, úsporou peněz a snížením emisí. Chytré měřiče také poskytnou svým uživatelům přesnější informace, a ukončí tak dosavadní zálohový platební systém postavený na odhadu spotřeby.“ Dokonce k tomu existuje i nezávislá technická dokumentace, jak by měly být měřiče navrženy (http://www.rica.org.uk). Doposud byly instalovány asi 2 miliony chytrých měřičů z celkově plánovaných 50 milionů, mírně převažují měřiče plynu nad měřiči elektrické energie.
Systémů chytrého domu lze nalézt několik druhů – některé zviditelňují naměřené hodnoty, některé se zabývají detailnějším managementem elektrických spotřebičů v domácnosti: například načasování startu některých náročnějších spotřebičů jako jsou ledničky a pračky do části dne s nižším tarifem s asistencí uživatele, asi nejpopulárnější je produktová řada Hive (https://www.hivehome.com), kterou distribuuje energetický gigant British Gas.
Nicméně diskuze nad tím, zda to funguje, není zcela jednoznačná. Časopis Computer Weekly uveřejnil článek o výzvách v roce 2012, který stojí za přečtení. Pokud připustíme, že to byl v době spuštění správný směr, nedávno při parlamentním hlasování zazněly také znepokojivé hlasy: „Bez výrazné a okamžité změny aktuální politiky hrozí programu, že skončí daleko od plánovaných cílů.“ Nedávno se totiž vyskytla nová nebezpečí jako hackování, softwarové problémy, vyšší účty za energie, jejichž navýšení je důsledkem „chytré“ regulace atp.
Mám podezření, že oba přístupy (chytré měřiče a alternativní zdroje) jsou přeceňovány. V realitě si většina lidí zvykne na existenci chytrých měřičů a postupně si jich přestanou všímat. Protože se většina spotřeby elektrické energie váže k vytápění, následovaném vařením a zábavou, bude se spotřeba energie odvíjet od teploty, kterou lidé považují za komfortní, dále od toho, jak se lidé stravují a kolik elektroniky doma mají.
Ale snížení spotřeby energie není jednoduché a ne vždy je moudré. Až doposud byla schopnost lidstva využívat vyrobenou energii základním mechanismem růstu a rozvoje. Na lidské úrovni je nedostatek energetických zdrojů největší problém: nikdo nechce, aby chudí staří lidé umírali, protože si nemohou dovolit platit vysoké účty za energie.
Druhým přístupem je tudíž zlepšení účinnosti výrobků kvůli nižší spotřebě energií. To je pro veřejnou sféru velmi těžko uchopitelné téma, protože se tento směr odvíjí od technických možností výrobků nabízených komerční sférou, ale i zde již existují určité zásahy. Jednou z úspěšných intervencí Evropské komise je regulace spotřeby energie v pohotovostním stavu a stavu vypnuto, která platí od roku 2010. Touto regulací se výrazně limituje objem spotřeby elektrických a elektronických spotřebičů, když nejsou zapnuty. Odhady hovořily o energetických úsporách v rámci EU ve výši 4 miliard eur ročně. Nicméně pohotovostní stav znamená asi 1 % spotřeby energie. Pro dosažení reálného dopadu, například pro vytápění domácností, je nutné zavést něco většího.
A to není nová politika. Británie měla dlouholeté programy na zlepšení izolace bytové zástavby, od zateplení půd, přes zateplení stěn, výměnu oken atp. Nedávno bylo zařazeno i centrální vytápění, což vyvolalo nákup kondenzačních a kombinovaných bojlerů, fotovoltaických a termálních systémů. Tyto programy byly dotovány velkými sumami z veřejných prostředků v podobě grantů či dotací. Nový přístup je nazýván „Green Deal” (a je obdobou českému programu Zelená úsporám, byť je více zaměřen na zasažení nízkopříjmové skupiny obyvatelstva, pozn. redakce).
V roce 2006 Britská vláda vyhlásila cíl, že všechny nové domácnosti budou s nulovými emisemi (zero-carbon) do roku 2016. I když byla tato politika (se změnou vládnoucí politické strany) zmírněna, stále existuje program na přísnější regulace výstavby budov. Existuje mnoho organizací pro podporu komunit
(http://zero-carbon-house.co.uk). A také ukázkových projektů, například v Birminghamu.
Ještě před schválením tohoto politického cíle však byl uvedený přístup kritizován jako příliš pomalý: nová výstavba se pohybuje kolem jednoho procenta všech budov v Británii. Například aktivisté změny klimatu volají po mnohem rychlejší změně dosavadních forem energetické spotřeby.
Poslední oblastí pro energeticky chytré projekty je výroba a distribuce energie. Velké projekty samozřejmě vyžadují národní či i mezinárodní investice a jsou předmětem politických debat. Řeší se nové atomové elektrárny, ale i schémata jako je přílivová elektrárna (Severn Estuary tidal energy project), o níž se diskutuje již od počátku osmdesátých let, ale teprve v roce 2015 získala politickou podporu a je stále ve fázi řešení environmentálních dopadů.
Ale na nižší úrovni se toho děje mnohem víc. Asi ty nejúžasnější projekty jsou nové městské energetické společnosti. V Británii je jich už několik a každá je jiná. Některé, jako například skotská Naše energie (http://our-power.co.uk) nebo Nottinghamská Robin Hood Energy (https://www.robinhoodenergy.co.uk), se staly dodavateli, kteří nakupují energii na velkoobchodním trhu a poskytují na neziskové bázi svým občanům mnohem levnější tarify.
Také existují města, která se posunula blíže k výrobě energie, jako například Bristolská společná energie (http://www.bristolenergy.coop), která je společností vlastněnou občanskou komunitou a provozovanou na principech kooperativnosti již od roku 2011. Jejím primárním zaměřením jsou solární instalace v komunitních budovách, ale zabývá se i větrnými elektrárnami. Financování pochází z veřejných dluhopisů, jejichž výše již přesáhla 1 milion liber.
Také se rozvíjí poskytování energetických dodávek napřímo, tj. některé obce podporují společnou aktivitu svých rezidentů. Většina z nich primárně cílí na snížení účtů za elektřinu, nikoli na zlepšení elektrických spotřebičů. A jsou také schopny tyto aktivity propojit s širší podporou služeb zabývajících se odběrem.
Soukromý sektor tyto inovace podporuje. Ovo Energy (https://www.ovoenergy.com) není jen obyčejným dodavatelem energií, ale spolupracuje skrze komunitní program i s místními obcemi jako Cheshire East, Peterborough a Southend. Ovo poskytuje „hotové řešení pro místní organizace, které se chtějí zbavit mezičlánků (zprostředkovatelů) a stát se energetickými společnostmi; tj. od dodávky a výroby, až po chytré technologie a energetickou efektivitu.“
Energetická politika je velké a komplexní téma a ne něco, co města mohou řešit sama. Je stále evidentnější, že změna je možná, neboť již existují některé nosné příklady. Trh je však stále nezralý, i když se vyvíjí velmi rychle. Jsou to úžasné časy.
