Kromě zavádění různých inovací se koncept chytrého města dotýká i zcela nových obchodních modelů. Elektrárny ve vlastnictví občanů již nejsou v dnešní době ojedinělými případy – jejich počty neustále rostou.
Pro kvalitu života odpovídající našim současným požadavkům potřebujeme významné množství energie. Takřka všechny naše každodenní činnosti jsou závislé na elektrickém proudu – od systému dopravní infrastruktury, který je vybudován na předpokladu dostupných pohonných hmot, až po pokojovou teplotu v našich domovech, již zajišťujeme rovněž především spalováním energetických zdrojů.
Již od 70. let vyvstávají zřetelně problémy spojené se spotřebou fosilních energetických zdrojů. Ať už mluvíme o jejich omezených zásobách, negativních zdravotních a ekologických dopadech jejich využívání nebo rostoucích nákladech. Jsou to problémy zásadního rázu nejen pro jednotlivé státy, ale i pro obce a komunity, které se s konkrétními důsledky musí potýkat. Vzhledem k nerovnoměrnému rozložení fosilních zdrojů energie po povrchu země byla energetická infrastruktura budována od počátku pro potřeby center, odkud se posléze rozšiřuje. Díky tomu je využívání energie závislé na velkých celcích, především státu. Konečný spotřebitel má tak omezené možnosti ovlivnit to, jakou energii bude spotřebovávat a kolik za ní bude platit. Na tyto problémy upozorňovalo v západních zemích environmentální hnutí mimo jiné i v případě využívání jaderné energie. Kromě toho probíhaly paralelně pokusy o nalezení cesty k řešení těchto problémů při zachování srovnatelné životní úrovně.
V západních zemích byla dekádou vzestupu zájmu o udržitelný rozvoj devadesátá léta. To se projevilo i v legislativě Evropské unie, například liberalizací energetického trhu v roce 1998, která mimo jiné umožnila volbu dodavatele energie. Právě v té době se dvě menší evropská města – německé Schönau a švédské Växjö – odhodlala vzít energetické zásobování občanů do svých rukou.
Energetické družstvo z malé obce zásobuje zákazníky po celém Německu
Německé Schönau leží nedaleko Freiburku v německé spolkové zemi Bádensko-Württenbersko. Obyvatelé tohoto dvou a půl tisícového městečka byli v roce 1986 hluboce zasaženi černobylskou havárií. Tato událost byla ostatně zásadním milníkem pro hnutí proti atomové energii, které je do dnešních dní nejen v Německu velmi významné. Proto ještě tentýž rok založili občané Schönau iniciativu „Rodiče pro budoucnost bez atomu“ (Eltern für Zukunft). Její cíl byl nemalý: zbavit malé město závislosti na elektrickém proudu vyráběného atomovou elektrárnou.
Primárním důvodem byl strach rodičů o budoucnost svých dětí. Také proto první aktivity iniciativy mířily na zapojení dětí do citlivého uvažování o spotřebě energie. S tímto ohledem vznikla například kabaretní skupina „Wattkiller“ (vrah wattů). Kromě toho občané založili malou firmu na výrobu energie – nejprve ve vodní elektrárně a poté pomocí kogeneračních a fotovoltaických zařízení, na něž si mezi sebou sami vybrali peníze. Tehdejší provozovatel energetického zásobování tyto aktivity logicky nepodporoval, což v roce 1990 vyústilo v zásadní politickou otázku: zda prodloužit koncese pro energetické zásobování. Provozovatel nabídl obci sto tisíc marek, pokud kontrakt prodlouží. Angažovaní občané kontrovali stejnou sumou. Tehdejší vedení města přistoupilo na návrh provozovatele a občané zareagovali vyhlášením referenda. Rozhodnutí o rok později zvrátili těsným vítězstvím.
V roce 1994 potom vznikla společnost s ručením omezeným Elektrické závody Schönau (EWS), kterou vlastnilo družstvo šesti set padesáti občanů. Rok na to získal podnik koncesi na energetické zásobování města. Od samého počátku téma obec politicky rozdělovalo, proto občané uspořádali nové referendum o koncesi pro energetické zásobování, tentokrát s cílem zamezit jeho převzetí od EWS. I v druhém referendu v roce 1996 zvítězili zastánci energetického zásobování v rukou EWS. Kromě otázky koncese bylo problémem také vlastnictví infrastruktury, kterého se tehdejší vlastník chtěl vzdát za tržní cenu 6,5 milionu marek. Finanční prostředky pro tuto koupi pocházely z velké části z fondu schönauské energie, který ale sám o sobě nestačil. Schönauští proto oslovili s žádostí o pomoc ekologické organizace a reklamní agentury. S jejich pomocí se jim podařilo zorganizovat nyní již legendární celoněmeckou sbírku, která jim vynesla více než dva miliony marek. Její podtitul byl „Ich bin ein Störfall“, který můžeme volně přeložit jako „Jsem energetická porucha“. Kampaň rámovala snahu iniciativy jako rebelské úsilí, což aktivistům ze Schönau zůstalo v přezdívce „rebelové proti proudu“ (Stromrebellen).
Od doby převzetí rozvodné sítě se družstvo EWS významně rozrostlo. Kromě samotného Schönau spravuje energetickou síť dalších osmi obcí, zaměstnává přes devadesát zaměstnanců a v roce 2013 hospodařilo se ziskem téměř dva miliony eur. Díky liberalizaci energetického trhu, která umožňuje spotřebitelům zvolit si dodavatele proudu, může EWS dodávat proud zákazníkům po celém Německu. Počet odběratelů proudu je tak mnohonásobně vyšší než počet obyvatel města a vyšplhal se na sto padesát tisíc. Ursula Sladek, ředitelka a jedna ze zakladatelek EWS, získala v roce 2013 ocenění německé nadace životního prostředí. Energetický podnik se stal již neodmyslitelnou součástí života obce, což nejlépe dokládají výroky současného starosty. Ten byl zpočátku skeptický, nicméně na základě nejen ekonomických výsledků družstva přijal příběh energetického přechodu Schönau za svůj. Zdá se, že politické spory v obci jsou již minulostí.
Image nejzelenějšího města v Evropě láká turisty i podnikatele
Odlišný příklad ze stejného období můžeme vidět ve švédském městě Växjö. Samospráva tohoto 89 tisícového města si na počátku devadesátých let vytyčila cíl stát se do roku 2030 uhlíkově neutrálním městem. To znamená výrazné změny týkající se nejen energetiky, ale také dopravy, spotřeby a odpadového hospodářství. Město svůj ambiciózní plán již naplňuje: minulý rok byly naměřeny emise na hlavu o 48 % nižší než v roce 1993. Zásadní podíl na tom má hlavně energetické zásobování, které pochází z naprosté většiny z obnovitelných zdrojů. Växjö zásobuje elektřinou a teplem městský podnik, který ale na rozdíl od německého Schönau není družstvem. Ačkoli občané Växjö jsou teoreticky vlastníky podniku, jejich rozhodovací pravomoci jsou pouze nepřímé. Jediný způsob, jakým mohou rozhodovat o jeho chodu, jsou volby do zastupitelstva, které následně volí členy rady podniku.
VAEB, jak se tento podnik jmenuje, provozuje kogenerační elektrárnu na biomasu. Tato elektrárna vytváří polovinu veškeré energie spotřebované v obci. Území obce tvoří z poloviny lesy, ze kterých pochází štěpka pro výrobu elektrické energie a tepla. Podle vyjádření podniku i městské samosprávy je kladen důraz na uzavřený cyklus výroby energie, při němž se neprodukuje odpad. Popel ze spalování se navrací do lesa jako hnojivo. Udržitelnost těžby dřeva dokládají relativně malou transportní vzdáleností (do 90 kilometrů) a velkou rozlohou lesů, které tím pádem mají možnost se znovu obnovovat.
Podoba energetického zásobování se projevuje v ekonomické rovině. HDP na obyvatele ve městě stále roste, od roku 1993 do roku 2012 o 92 %. Ceny energie ve Växjö jsou zároveň jedny z nejnižších ve Švédsku, město je na žebříčku v první dvacítce. Elektrárna na biomasu přináší občanům také zaměstnání a to nejen uvnitř samotné továrny, ale také v rámci dřevozpracujícího a lesnického průmyslu.
Město si na udržitelnosti staví svou image, prezentuje se jako nejzelenější město Evropy. Zájem médií se pak jeví jako jeden ze způsobů, jímž město láká turisty, ale i podnikatele. Takovým příkladem je například tamní továrna firmy Volvo, která je první továrnou zásobovanou pouze energií z obnovitelných zdrojů.
Sousloví komunitní energetika označuje přístup k energetickému zásobování, který mění obvyklé schéma zákazník – dodavatel. Vychází z potřeby samosprávně rozhodovat o způsobu produkce a distribuce elektrické energie a tepla, jež jsou zásadními podmínkami důstojného života. To, co se nám může zdát samozřejmé a dané, komunitní energetika problematizuje. Občan je zapojen do vytváření podoby spotřeby i výroby energie. Oba výše uvedené příklady ukazují, že energetická otázka je otázkou politickou. Důležitá je i kontinuita jejího prosazování. Jak Schönau, tak i Växjö na dosažených změnách vydělávají ve více ohledech. Energetické podniky těchto měst šetří životní prostředí, jsou ekonomicky životaschopné a vytvářejí pracovní místa. Výsledky, kterých tato města dosahují, mohou být příkladem pro další města a samosprávy, obzvláště když technologie úspory a výroby energie z obnovitelných zdrojů začínají být dostupnější a jsou podporovány dotačními programy.
