Buďme upřímní, fráze „internet věcí“ je tak trochu módní. Je to ten případ, u kterého můžeme říci, že je další velkou technologickou věcí – teď když chytré telefony a jejich aplikace už nejsou natolik nové, abychom je mohli označovat za vzrušující. A na rozdíl od „chytrých měst“ to také zní správně technologicky; je to fráze, kterou politici mohou používat, když chtějí, aby to vyznělo, že se v problematice orientují.
A skutečně je ve Velké Británii kolem internetu věcí hodně politického hluku. Sir Mark Walport, přední vědecká autorita Spojeného království, vypracoval zprávu, s předmluvou od britského premiéra (již jsme z ní čerpali v čísle 3/2015, pozn. red.), která konstatuje, že „potenciální přínosy jsou mimořádné... odhady se pohybují od 1,9 až do 14,4 bilionů dolarů přidané globální ekonomické hodnoty do roku 2020“. Existuje i speciální parlamentní skupina pro internet věcí (http://www.dpalliance.org.uk).
Vzhledem k vysoké politické podpoře tohoto tématu již nyní existuje Národní program financující rozvoj internetu věcí (iotuk.org.uk): jeho cílem je upevnit celosvětové vedoucí postavení Velké Británie v oblasti internetu věcí (IoT) a rozšíření vysoce kvalitních technologií a služeb internetu věcí v soukromém i veřejném sektoru. To už začíná být trochu méně vzrušující, zejména pokud si všimnete, že se jedná o tříletý program s rozpočtem pouhé 4 miliony liber (zhruba 140 milionů Kč) ze státního rozpočtu: to není mnoho na nastartování multimiliardového průmyslu v příštích čtyřech letech.
Na druhou stranu je nutné citovat i kritické poznámky v této zprávě; varuje, že „je nemožné přesně předpovědět budoucí hodnoty internetu věcí pro Velkou Británii. Analytici Gartner odhadují,
že internetu věcí zbývá ještě 5–10 let, než začne představovat významnou ekonomickou hodnotu...“
Kvůli této nejistotě se většina aktivit odehrává na úrovni výzkumu. Například centrální autorita pro financování britského výzkumu, Engineering and Physical Sciences Research Council, založila výzkumné centrum pro IoT (IoT research hub), do kterého se zapojilo 9 britských univerzit s rozpočtem dalších 10 milionů liber (tj. 340 milionů Kč). Toto opatření samozřejmě britské univerzity vítají. Mnoho z nich již do svých výukových programů, a to i pro veřejnost, zařadilo nový předmět, IoT.
Zatím šlo tedy spíše o futuristické vize. Pro větší dopad na současnost proto britská vláda zřídila program a finančně podporuje města, aby uvažovala a nejlépe odzkoušela nové IoT aktivity na místní úrovni. Už před několika lety se Glasgow jako první britské město prezentovalo jako „představitel města budoucnosti“. Nyní se jako „představitel IoT města“ dere do popředí Manchester, který v prosinci 2015 vyhrál vládní soutěž o 10 milionů liber. Projekt má podle autorů přinést inovativní řešení místních potřeb a priorit a zaměřit se na kontinuální růst digitální ekonomiky, od které se očekává, že se tímto projektem ještě urychlí, což bude mít přímý dopad na vytváření byznysu a růstu na IoT trhu.
Pro průmyslovou sféru jsou programově podporovány osvětové kampaně, které pořádá IoTUK Boost program. Klíčovou akci pořádali nedávno v Sunderlandu (Boost Pitch & Social), který je bývalým průmyslovým městem, momentálně trpícím naprostou deprivací, a který vidí v digitální ekonomice příležitost k oživení města (http://sunderlandsoftwarecity.com). Boost program dal příležitost vystoupit odborníkům z velkých technologických firem, kteří mají přehled o možnostech moderních technologií a jejich trendu v oblasti IoT, a to i s ohledem na koncepty pro malé a střední firmy a možný potenciál pro jejich konkurenceschopnost.
A co průmysl?
Vzhledem k dostupným vládním prostředkům tedy asi není velkým překvapením, že technologický sektor reaguje vstřícně. Například jedna z hlavních univerzit v IoT Research Hub je Londýnská univerzita (University College London (UCL). UCL nyní spolupracuje s ARM, což je asi nejdůležitější britská technologická společnost: její výrobky pohánějí vysoký podíl mobilních telefonů po celém světě a také další systémy. Spolupráce je zaměřena na vzdělávání studentů a získání potřebných technických dovedností v oblasti IoT jako součást vzdělávacího programu univerzity: „Studenti se učí, jak používat korporátní technologickou platformu internetu věcí ARMmbed™ IoT Device Platform, jak vyvíjet mobilní aplikace a řídit koncová zařízení, jakými jsou miniroboty nebo eHealth zařízení připevněná na těle pacientů. Předmět je navržen tak, aby získal zájem studentů a podnítil jejich chuť podnikat v oblasti IoT nebo nalézt dobré zaměstnání, třeba u ARM.“
Asi není překvapením, že spousta palcových titulků o projektech IoT pochází od velkých nadnárodních firem. Cisco je hlavním partnerem pro IoT pilot v Manchesteru. Dell má svůj „IoT Partner Program“ – síť obchodníků, kteří „jsou kvalifikovaní pro integraci našeho účelově vyvinutého hardwaru… pro dodání komplexních IoT řešení“. Zajímavějším případem je Bosch, který je znám spíše skrze spotřebiče v domácnosti než IT hardware: „Vize společnosti Bosch cílí na to, že každý z našich elektrických výrobků bude připojen k webu.“ Kolem vize pak staví skupinu komerčních partnerů.
Pro tyto společnosti představuje Spojené království vstřícný a podpůrný trh, a to jak z pohledu připravenosti uživatelů, tak i možností pro nasazení. Některé z mechanismů jsou velmi kreativní: například Bosch vyhlásil britskou soutěž specificky zaměřenou na mladé inženýrky, které by mohly přinést myšlenky, jež by „učinily svět lepším místem“. Cenou je návštěva výzkumného centra Bosch, které se nachází poblíž Stuttgartu.
S podporou programu IoTUK vznikly nové obchodní služby a v některých případech i s velkým politickým zájmem.
Například Hypercat, který začal jako standardní protokol pro výměnu informací mezi stroji, se rozvinul do konsorcia, které staví „ekosystém partnerů pro poskytování bezpečného a interoperabilního internetu věcí pro průmysl i města“. Konsorcium Hypercat zahrnuje univerzity (jako je UCL) a technologické partnery (jako Cisco), ale také zahrnuje podniky, jako je Rolls Royce, EDF energetika či QinetiQ.
V říjnu 2015 zahájil Hypercat svůj nový akcelerátorový program, který cílí na dodávku nových IoT systémů pro provozy městských společností (sektor utility), infrastrukturu, energetiku, zdravotnictví a veřejné služby. Podpora je také nabízena vývojářům a startupům ohledně obchodních strategií včetně mentoringu na financování, správu a veřejné zakázky.
Pokud si myslíte, že všechny tyto iniciativy jsou dlouho slibované, ale dodávané teprve až poslední dobou, máte naprostou pravdu. Vždyť se jedná teprve o začátek cesty.
Na důkaz, že se doopravdy něco reálného děje, bych měl zmínit některé výsledky soutěže pro podporu IoT (IoTUK Boost competition). Mezi finalisty se objevily značky Activ8Rlives (certifikované zařízení pro zdravotnictví, které přesně a včas varuje před problémy dýchací soustavy a zasílá data přímo doktorům, což má za následek snížení počtu pacientů na příjmu v nemocnicích), Changify (sociální síť pro zapojování veřejnosti v reálném čase s cílem zvýšit účinnost poskytovaných služeb a snížit náklady na údržbu; síť umožňuje lidem hlasovat o zlepšení kvality života, například o umístění různého vybavení pro kola ve veřejném prostoru), eFridgeMagnet (sleduje vzorce využívání ledničky a zasílá uživateli SMS zprávy, když je doba jídla) a Q-view (podporuje lidi s kognitivním postižením tím, že je nechá naskenovat jakýkoliv předmět v domě… a umí přehrát video s návodem, jak jej používat).
Je ještě příliš brzy zaujímat nějaké vyhraněné postoje k tomu, kam to všechno spěje. Myslím si však, že něco už je jasné.
Za prvé: Horečka kolem IoT se obecně šíří, a tak budeme během několika málo let svědky rychlého nárůstu strojů s internetovou konektivitou (M2M). Paradoxně to není proto, že je to nové a že to mění svět, ale protože je to známé: jedná se o využití nyní již převládající IP technologie trochu jiným způsobem.
Za druhé: Nevíme, co bude mít úspěch a co ne. Sociální konstrukty (jako je například Changify) a osobní dohled (díky Activ8Rlives nebo eFridgeMagnet) mohou mít raketový nástup, anebo také mohou doplatit na politickou manipulaci či ochranu osobních údajů.
Za třetí: Existuje základní rozdíl mezi IoT aplikacemi, které závisejí na přímém vstupu ze senzorů, a těmi, které závisejí na kolaborativním softwaru. První případ je jednoduchou evolucí telemetrie, která využívá široké dostupnosti levných komponent a senzorů. Druhý případ je mnohem komplexnější a nese s sebou spoustu vážných otázek, a to jak ohledně umělé inteligence, tak i možných důsledků pro životy lidí (věřili byste chytrému domu tak, že byste ho nechali za sebe rozhodovat; a pokud ano, jaká rozhodnutí byste na něm nechali?). Předpokládám, že řešení IoT postavená na senzorech budou v této první fázi IoT jasně dominovat.
A nakonec za čtvrté: Porovnání s realitou. Dotazníkové šetření v roce 2015 (http://www.arqiva.com/news/press-releases/are-our-cities-really-getting-smarter) zjistilo, že 96 % Britů dotazovaných přes internet neví vůbec nic o nějakých smart city iniciativách, které by jejich město loni řešilo.
