„Diskuse o městském rozvoji je ve světě často o krok napřed,“ říká architekt Osamu Okamura, programový ředitel mezinárodní konference o městech a městském plánování reSITE. Každoročně na ní se svými příspěvky vystoupí řada místních i zahraničních odborníků, aby zde sdíleli své názory. Letošní pátý ročník se odehraje ve dnech 16. a 17. června v Praze a diskutovat se bude na téma Města a migrace.
Stejně jako se různí městské strategie územního rozvoje, dopravy či zvyšování kvality života obyvatel, skrývá v sobě i název konference reSITE řadu možných výkladů a úvah. „SITE“ jako místo, poloha či zcela konkrétně jako stavební parcela lze v přeneseném slova smyslu překládat jako stav, ve kterém se aktuálně nacházíme. Předpona „re“ pak tuto situaci posouvá do nového kontextu, přeměňuje a nově definuje. Jaký obsah nese označení konference pro vás?
Je to nový pohled na to, co máme kolem sebe. Slibuje možnost zlepšení, upgradu stavu, ve kterém se nacházíme. Tedy znovupromyšlení, znovuosvojení a hledání nového způsobu užití. I ve smyslu angažovanosti, schopnosti využít neznámé nebo skryté kapacity města, recyklovat či lépe upcyklovat stávající, s možností znovupropojení věcí, které byly narušené nebo přerušené. Možnost zlepšení toho, co nefunguje dobře. V IT terminologii se namísto předpony „re“ používá označení 2.0 nebo 2.1, ale my nemáme tento technicistní pohled, nás zajímá živé zapojení aktérů.
Konference reSITE si klade řadu cílů, mezi nimiž je uváděno zvyšování povědomí o globálních tématech, propojování městských samospráv s neziskovými organizacemi a profesionály, podpora spolupráce mezi různými obory městského plánování, zviditelňování dobrých a životaschopných řešení rozvoje měst i obcí. Co vás osobně motivovalo se k takto zaměřenému projektu téměř od samého počátku připojit?
K reSITE jsem se přidal před čtyřmi lety ve chvíli, kdy jsem končil jako šéfredaktor architektonického časopisu ERA21 v Brně a hledal jsem nějakou změnu směrem k praktickému uplatňování návodů a plánovacích metod, jejichž publikací a propagací jsem se zabýval v časopise. Měl jsem zájem ovlivňovat ještě intenzivněji a zblízka dění v městském plánování, které se v té době začalo teprve znovu formovat a více veřejně diskutovat. V tu dobu se také transformoval pražský Institut plánování a rozvoje a téma urbanismu se z čistě odborné roviny začalo dostávat do širšího povědomí a veřejné politické diskuze. Poté, co jsem byl osloven zakladatelem reSITE Martinem Barrym, jsem s pomocí grantu Rok jinak přešel ze sféry komerční do sféry neziskové, s cílem sdílet své zkušenosti. Od té doby mám v pozici programového ředitele na starosti výběr témat i mluvčích pro každý ročník konference, ve vztahu k problémům, které se právě živě diskutují v územním plánování ve střední a východní Evropě. Můj přínos se týká hlavně naší zeměpisné oblasti, zatímco Martin Barry do toho přináší zajímavou perspektivu americké scény, čímž se dobře doplňujeme.
Již po druhém ročníku nás oslovil Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy s tím, že jim reSITE přijde natolik progresivní a inspirativní, že by se na našich aktivitách chtěli podílet aktivněji než jenom jako panelisté na pódiu. Navrhovali, aby se některé z diskuzních okruhů dotýkaly témat, která se právě chystají či řeší v Praze – jako například příprava strategického či metropolitního plánu –, a abychom tak dokázali otevírat lokálně důležité diskuze a zvát do nich mezinárodní odborníky z praxe. Současně nás i zásadním způsobem finančně podpořili. Nás tahle pokračující úžasná spolupráce trvale inspiruje. Dostáváme se tím velmi blízko rozhodovacím procesům v Praze a snažíme se být vždy ještě trochu o krok napřed a předjímat, které problémy Prahu teprve čekají. Proto jsme se například loni věnovali sdílené ekonomice a sdílenému městu, což bylo pro Prahu poměrně nové téma – jak hledat skryté rezervy ve městě a využívat je ještě lépe. A letos se věnujeme tématu města a migrace, které je spojeno s růstem měst, s přesunem lidí z venkova do měst, cestováním mezi městy a vzrůstající atraktivitou města jako místa pro život, místa, které nabízí víc příležitostí. Jak řekl jeden z přednášejících na naší konferenci Ed Glaeser: „Města dělají lidi vzdělanějšími, zdravějšími, bohatšími a šťastnějšími.“ A dokládá to na tvrdých datech srovnání věku, jakého se dožívají lidé na venkově a ve městech, dosaženého vzdělání, výše výdělku atd. – města ve všech parametrech vítězí.
Téma letošní konference – Města a migrace – na svých webových stránkách doplňujete podtitulem „žhavé“. Řada evropských i světových metropolí se s migrací potýká už dlouhodobě, ale jak je to v případě našich měst – je to pro nás téma nové?
Migrace tu byla odjakživa a každé město vzniklo migrací, bez výjimky. Některá města byla založena přímo na zelené louce, do některých se lidé přistěhovávali postupně. Když jsem dostal z médií otázku, které je takové typické migrační město, tak je to v podstatě každé úspěšné město. Ve všech větších atraktivních městech střední Evropy převládá přírůstek obyvatel přistěhováním nad přírůstkem přirozeným. Konkrétně v Praze činí přirozený přírůstek 2 500 obyvatel za rok 2014, zatímco migrací je to 13 500 obyvatel – tedy více než pětinásobek. A pokud se bavíme o Praze, v rámci přípravy nového metropolitního plánu si stanovila ve svých městských hranicích prostor a kapacitu pro 400 000 nových obyvatel. V otevřené Evropě a čím dál víc se otevírajícím světě jde o naprosto jasný trend. Lidé vidí města jako atraktivní cíl, který jim nabízí mnohem lepší uplatnění a kvalitu života. Města s ohledem na to musí plánovat a je chytré na to myslet dopředu. Právě proto zveme na konferenci odborníky z měst, která se této problematice věnují cíleně už desítky let; jedním z hostů je například Ursula Struppe, šéfka odboru pro integraci a rozmanitost města Vídně. Ve Vídni mají spoustu různých nástrojů a strategií jak integrovat nově příchozí obyvatele i jak z jejich příchodu těžit. Do celého procesu jsou zapojeny univerzity a ve spolupráci s občany píší novou „chartu města“, tedy jakousi společnou úmluvu, čím by chtěli, aby město Vídeň bylo, a čím město je. V rámci tohoto projektu Vídeň zjišťuje, jaká mají obyvatelé od města očekávání a jak dalece je město schopné vycházet těmto přáním vstříc, aniž by docházelo ke konfliktům. Jde ovšem o cílenou a dlouhodobou práci.
„Když u obyvatel měst nedochází k naplnění jejich snů, přicházejí frustrace a napětí, a ty mnohdy vyúsťují v konflikty.“
Na konferenci tedy chceme otevřít diskuzi, která je opravdu aktuální. Představíme už existující a funkční způsoby práce, které vedou k úspěšným výsledkům, ke schopnosti předcházet konfliktům v městech a k návodům jak pozitivně těžit z migrace. Kromě Vídně nebo třeba New Yorku budeme mít i množství mluvčích z Německa – například zástupce berlínské iniciativy Flüchtlinge Willkommen (Uprchlíci, vítejte) nebo ZK/U (Centrum pro umění a urbanismus). Máme štěstí, že vedle nás je soused, u kterého je tato debata už hodně rozvinutá. Německo zase naopak zajímá, proč to u nás nefunguje dobře a proč se východní Evropa chová tak „neslušně“, co se děje v našich hlavách. Takže ta diskuze může být vzájemně opravdu zajímavá. V Praze už nyní trvale žije velké množství cizinců. Otázkou je, jak s nimi pracovat, abychom dokázali nejen předcházet konfliktům, ale naopak nově příchozí inspirovat a podpořit jejich ekonomické aktivity tak, aby z nich město mohlo maximálně těžit.
„Lidé, kteří jsou napojení na více kultur a více zemí, vytvářejí mosty – nejen kulturní, ale i ekonomické, což pro město znamená obrovský přínos.“
Zapojujeme samozřejmě i místní odborníky. Letos vystoupí mimo jiné Eva Dohnalová z Asociace pro interkulturní práci. To je iniciativa, která nabízí městům v České republice konzultace při práci s lidmi, kteří přicházejí z odlišných kultur. Svou práci představí Miriam Lišková a Michal Sulo z SLLA architects z Bratislavy, kteří realizovali úžasné komunitní centrum na sídlišti Máj v Českých Budějovicích, kde je vysoká koncentrace romského obyvatelstva. V rámci konstruktivního přístupu k integraci, vzdělávání a volnému času vznikl za poměrně nízkých nákladů projekt, kdy se architektura stává nástrojem řešení. Jako architekt vnímám silně kvalitu vystavěného prostředí a architektury či designu, které usnadňují integraci a uchovávají rozmanitost. Věřím, že dobrý návrh – dobrá architektura dokáže spoustu problémů řešit. Slovem „dobrá“ nemyslím drahá, ale ta, která je udržitelná, ekonomická, trvanlivá, kvalitní, někdy až téměř neviditelná. Ale chytrá.
Cílem letošního ročníku je tedy výzkum architektury, veřejného prostoru, dopravy, ale i komunit a politiky z pohledu dlouhodobé a úspěšné integrace nových obyvatel. Dotýká se tato problematika pouze velkých měst, v našem případě Prahy? Co může motivovat zástupce z menších českých a slovenských měst, aby na reSITE přijeli?
Zajímají nás města střední velikosti, která jsou pro střední Evropu asi typičtější než metropole. Hlavní akce se sice odehrává v Praze a víme, že to svádí k tomu, zabývat se jenom hlavními městy. Ale snažíme se s tím bojovat právě tím, že každoročně zveme do diskuzí starosty menších měst – byli u nás například diskutující ze Semil nebo z Vodňan, letos zveme zástupce z Brna nebo Teplic. Tito hosté prezentují své dobré nápady, dobré recepty, sdílejí a diskutují je na pódiu s ostatními a hlavně s lidmi ze zahraničí.
Zveme především zástupce samospráv z celého světa, a také městské architekty nebo šéfy plánovacích institucí. Letos například přijede vedoucí plánovací komise města New York, Carl Weisbrod – což osobně považuji za neobyčejnou událost. Bude mluvit o návodech jak dělat město obytným, inkluzivním, pestrým. To vše z pohledu velmi pragmatického architekta, plánovače a ekonoma. Zakládáme si na tom, že nejsme akademická konference, ale konference praktická. Chceme sdílet osvědčené příklady, o kterých jen někdo nespekuluje, že by mohly v budoucnu fungovat, ale už jsou vyzkoušené v praxi – tak aby je bylo možné okamžitě aplikovat. Zástupci samospráv u nás mají nejen možnost potkat řadu špičkových odborníků z celého světa na jednom místě, ale mohou si dokonce některé vytipovat a domluvit se na užší spolupráci – a přímo si je potom najmout. To se už opravdu děje. Témata či problémy, které vzneseme na reSITE a adaptujeme je pomocí moderátorů a panelistů přímo na naše prostředí, se brzy prosazují i na dalších akcích. Vidíme, že otevíráme určitá témata, která se pak šíří prostřednictvím těch, kteří se naší konference zúčastnili nebo si alespoň přečetli rozhovor v médiích.
A zmínil bych i jednu důležitou a praktickou věc – celá konference je simultánně tlumočená do českého jazyka, což z ní dělá pro naše návštěvníky dost unikátní a velmi přístupný formát. U nás tedy padají všechny bariéry.
V souvislosti s konferencí reSITE se objevují přístupy jako inovace měst, udržitelný rozvoj, ekologická zlepšení, chytřejší plánování města a mnoho dalších, které by se daly shrnout pod společný pojem smart, se kterým operuje náš časopis. My sami se snažíme tento dnes silně nadužívaný termín neustále promýšlet a naplňovat ho skutečným obsahem, který jde dál než k adoraci užívání moderních technologií při správě měst. Jak vy osobně vnímáte koncept smart cities?
Ani my v reSITE nesdílíme jen tento technicistní pohled. Termín smart city jsme diskutovali na konferenci před dvěma lety s londýnským spisovatelem a urbanistou Adamem Greenfieldem – který tento pojem zásadně zproblematizoval a nastolil téma žádoucího posunu od smart city ke „smart people“, s důrazem na nutné posilování schopností, znalostí a dovedností lidí. Zatímco koncept smart people je orientovaný na člověka, smart cites je příliš privatizovaný korporacemi. Technologie města nespasí, často je to jen marketingová zástěrka různých výrobců informačních nebo jiných technologií. Věříme naopak v posílení rolí obyvatel měst – občanů, v jejich větší angažovanost a zapojení. Zajímavá může být i subverze – ilegální experimentování, což může být trochu překvapivé pro pracovníky municipalit. Nicméně je důležitá. Právě tam vznikají přesahy, ohledávají se hranice a vznikají nečekaná křížení, která, kdoví, mohou třeba v budoucnu zachránit civilizaci. Tým reSITE často zajímá i to, co se děje trochu na okraji a začíná se postupně dostávat do centra dění. Protože zkoumáme mimo jiné i dlouhodobou odolnost města. Dnes si říkáme, že města už jsou dost bohatá, máme úžasné technologie, které dokáží vše řešit, a pak přijde nějaká katastrofa – ekonomická krize, pandemie, povodeň nebo se poškodí vodovodní potrubí, a najednou polovinu města bolí žaludek. Města se neustále potýkají s novými výzvami. Nemůžeme předpokládat, že města, která jsou pořád komplexnější a větší, můžeme řídit jen shora dolů. Naopak se zdá, že mnohem chytřejší je vytvářet síťová řešení a dávat lidem takové kompetence, aby se mohli samoorganizovat. Proto studujeme slumy a favely. Jak je možné, že město, které nikdo neplánoval, funguje a nikdo tam neumírá hlady na ulici? Nad tím zůstává rozum stát. Je to model velice efektivní a téměř „zadarmo“, protože si ho lidi organizují a realizují sami.
Možná právě to je funkční trend do budoucna – třeba zapojení obyvatel do monitorování, a tím i ovlivňování prostředí ve městech. Dnes můžeme díky smartphonům a drobným aplikacím hlídat ovzduší, měřit hluk, kvalitu vody a hned data sdílet po síti, nebo vytvářet instantní datové hot-spoty. Měníme prostředí už jen tím, jak se v něm chováme. V síťovosti nástrojů, které jsou mnohdy low-tech i low-cost, je čitelná budoucnost mnohem víc. Příroda a skutečnost nás pořád překvapuje něčím, co nikdo neplánoval, neočekával a nepredikoval. A vysoká koncentrace lidí, přítomná v dnešních městech, je pro lidstvo nová a my se učíme v ní pohybovat. Učíme se, jak odstraňovat nebezpečí, která jsou s tím spojená. Naštěstí diverzifikace i mezinárodní dimenze města nám umožňuje být mnohem flexibilnější, rychlejší v hledání řešení, ve schopnosti předávat si know-how na globální úrovni, dokázat lépe komunikovat i v krizových momentech – v pestrých městech se může ukrývat řešení pro nějaký problém v budoucnu. Je to stejné jako s džunglemi, které bychom neměli kácet, protože právě tam se může skrývat lék na nějakou budoucí nemoc, kterou ještě neznáme.
