Nad zeleninou v marketech po jejím ochutnání lomí rukama kdekdo, ale jen málokdo vykročí ke změně. Chytré město by svým občanům mělo tuto šanci nabídnout.
Brno se s novým vedením a zřízenou komisí smart city snaží být v čele nového trendu takzvaných chytrých měst. Nové technologie umožňující zefektivnit různé procesy jsou příjemné a užitečné, ale nemělo by se zapomínat ani na klasické a od přírody „pomalé“ procesy. Jedním z nich je produkce potravin.
O způsobu pěstování plodin pod vládou moderních technologií si můžeme každý myslet své, faktem ale zůstává, že s rostoucí populací a koncentrací lidí ve městech moc jiných alternativ nemáme. Tři čtvrtiny populace Evropy (stejně jako v ČR) žijí v městských oblastech a tento trend se zvyšuje. To ale znamená, že většina potravinářské produkce (surovin nebo hotových výrobků) se do měst musí přivézt, a to většinou auty. Jenže v tom smart řešení nepomohou, pokud se alespoň část produkce do měst přímo nepřesune.
Že tomu tak ale dříve v Brně bylo, je na řadě míst dosud patrné, z většiny se ale stala spíše „zelená“ varianta brownfields. Namátkou jmenujme Žabovřeské louky, Slatinu, Horní Heršpice, Trnitou, Hněvkovského. Část produkce byla samozřejmě okrasného charakteru (květiny, skalničky). Agro Tuřany (jmenný nástupce JZD) je úspěšné v produkci oceněné regionální potraviny tuřanské zelí, kterého vyprodukuje na 2 tisíce tun ročně. Bohužel údaje o bývalé produkci rychlené zeleniny Brno nemá. Vypomůžeme si tak příkladem Drážďan, Brnu významově podobného města. Tam se v roce 1982 ze skleníkové plochy 22 ha vyprodukovalo téměř 6 tisíc tun rychlené zeleniny, čímž se pokryla přibližně u 20 % obyvatel města spotřeba 60 kg/rok. Pro srovnání, roční spotřeba zeleniny na osobu v ČR za rok 2014 byla 86 kg a za poslední desetiletí se zvedla o více než 10 %. Dovoz zeleniny ze zahraničí stále stoupá. A nejde ani tak o teplé lokality, jako je Španělsko (nárůst za deset let o 22 %), ale například o Holandsko, odkud se dovoz zvedl téměř o 100 %!
V poslední době se v zahraničí objevila řada projektů městské produkce zeleniny (příp. ovoce). Způsobů a technologií je velká šíře. Od solárních skleníků, které jsou nejvíce svázány s klasickými přírodními procesy a stále využívají půdu a přírodní jevy, které vylepšují, až po supermoderní továrny vzniklé v halách bývalých výroben počítačových čipů (např. Toshiba), kde zemědělec (pokud ho tam vůbec potkáte) spíše připomíná chirurga na operačním sále.
Výhodou „kryté“ výroby je jen částečná nebo zcela žádná závislost na počasí. To se zvláště v době zvyšujících se extrémních výkyvů počasí ukazuje jako důležitý prvek. Další výhodou je vznik nepřetržitého vegetačního období, bez ohledu na střídání ročních období. Z toho těží již zmíněné Holandsko. Na druhé straně tento produkční boom vede k opačným excesům – devastující monokultury skleníkových hal, fóliovníků (např. Španělsko, Almería) a skladů se všemi negativními dopady.
Městské farmaření a lokální projekty diverzifikují produkci, a už to je „smart“. A že nemusí vznikat jen v zahraničí, ukazuje například i sedm let stará diplomová práce Ing. arch. Šárky z VUT, který v ní řešil revitalizaci právě Žabovřeských luk v kombinaci zón relaxačních, komunitně zahradnických a vertikálního městského skleníku. Obdobné projekty vertikálních farem vznikají např. ve Švédsku, Kanadě nebo nedaleko japonské Fukušimy. Nemusí však jít jen o typické jednoúčelové stavby. Skleníkovou produkci je možné umístit i na střechu vznikajících novostaveb, kdy pak výpěstky zásobují jejich obyvatele či blízké okolí.
V Brně vznikla přípravná skupina projektu, která si klade za cíl vzkřísit pozapomenutou činnost a v moderním provedení ji začlenit do projektu brněnského smart city s citlivým skloubením výroby a ekologických hledisek. Proto je v ní zapojena Nadace Veronica, která má s vyváženým přístupem k jednotlivým aspektům dlouhodobé zkušenosti v chytré obci Hostětín (viz SC 2016/1). Podpora při výběru vhodné lokality v rámci intravilánu je přislíbena i z úrovně vedení města.
Problematika je na malý prostor článku značně obsáhlá, vraťme se tudíž k úvodní větě. Je zde očekávatelná námitka, že prefabrikovaná zelenina je stejná všude. To není tak úplně pravda. Záleží na odrůdě, technologii a také právě na samotném místě! Musí-li plodina cestovat přes řadu mezičlánků a na dlouhé vzdálenosti, musí být trhána s velkou časovou rezervou, tudíž nezralá, jinak prostě ke kupci v pořádku nedojede. A o to mimo jiné v projektu jde. Jste-li lokální producent, znáte své zákazníky, tedy i odbyt, sklízí se jen tolik, kolik se aktuálně prodá, a zákazník dostane plodinu v řádu hodin. A že je to opodstatněné, lze zjistit například na YouTube na záběrech sklizně rajčat v Polsku, tedy relativně za humny: jsou trhána sotva růžová, protože se neví, kam a jak dlouho pojedou.
Pojďme to v chytrém městě Brně změnit!
