Na českých vesnicích proběhl v posledních letech boom bioplynových stanic. Většinou zpracovávají zemědělské produkty a biologický odpad a bioplyn je využíván k provozu kogeneračních jednotek na výrobu elektřiny a tepla. Bioplynová stanice může sloužit také jako energetický zdroj pro obyvatele obce a stát se jedním ze stavebních kamenů moderní decentralizované energetiky. Jak se dá teplo z lokální bioplynové stanice využít, ukazuje příklad z obce Chýnov.
Zatímco digestát, tedy tuhé odpady vznikající při provozu bioplynové stanice, se využívá jako kvalitní hnojivo, tekutý odpad obvykle nemá žádné využití. V Chýnově je však tomu jinak a odpadní voda, která při provozu bioplynové stanice vzniká, slouží k vytápění rodinných domů a dalších objektů.
Bioplynová stanice Kloužovice, kterou vlastní ZD Horní Hořice, je v provozu od roku 2011. Tehdy měla výkon 1,063 MWh, o dva roky později byl výkon zvýšen o dalších 525 kWh. O dalších pár měsíců později vznikla zajímavá myšlenka, jak využít odpadní vodu, která dosud končila v čističce odpadních vod bez jakéhokoliv užitku. Celý nápad spočíval v tom, že několik kilometrů vzdálené rodinné domky mohly být v budoucnu připojeny k nově vybudované teplovodní síti, kde by v potrubích kolovala právě tato horká voda. Rodinám by tedy poskytovala teplo za bezkonkurenční ceny, navíc bez jakékoli námahy – stačí otočit termostatem.
Vše proběhlo zcela standardně – nejprve byl vypracován projekt, pak proběhlo územní rozhodnutí, následovalo získání stavebního povolení a nechybělo ani výběrové řízení na firmu, která vše realizovala. „Nejsložitější bylo dohodnout se s vlastníky nemovitostí na účasti v projektu, tedy na tom, aby si s námi sjednali odběr tepla,“ prozrazuje starosta Chýnova Pavel Eybert.
Po nutných administrativních krocích mohla začít praktická realizace, která byla poměrně rychlá. Zahoďte iluze, že vše probíhalo naprosto bez problémů. Jednalo se totiž o tři kilometry výkopů, a tak samozřejmě vyvstaly drobné komplikace, ale vždy se rychle našlo řešení – celý projekt začal „v terénu“ výstavbou rozvodné sítě loni v březnu a v červenci byl dokončen.
Přínosy finanční i ekologické
Celkem je do projektu zapojeno 55 objektů, z toho 53 rodinných domů. Teplá voda z bioplynové stanice nahradila dosavadní vytápěcí systémy a úspory přináší z mnoha hledisek. V první řadě samozřejmě finanční, kterému se budeme věnovat níže. Další benefity jsou spíše v rovině ekologické: klesla spotřeba fosilních paliv, snížil se i objem dopravy a prašnosti v okolí. A samozřejmě zmizel kouř z komínů.
Zatímco některé obce požadují od svých občanů, aby si do novostaveb pořizovali ekologicky příznivé kotle s nízkými emisemi, v Chýnově vyřešilo problematiku čistého ovzduší samo město. Ekologický přínos je podle starosty Pavla Eyberta výborný. Na druhou stranu úspory mohly být ještě vyšší, do projektu se totiž nezapojily všechny domácnosti v oblasti. Nicméně devadesát procent domů je napojeno na systém, a tak je pryč také devadesát procent exhalací z lokálních topenišť.
Majitelé rodinných domů, kteří této myšlence uvěřili a zapojili se do projektu, mají nyní smlouvu s Kloužovickou tepelnou s. r. o., což je společnost ve stoprocentním vlastnictví města Chýnov, založená k tomuto účelu. Z kontraktu mimo jiné vyplývá, že v případě neodebírání tepla hradí alespoň polovinu nasmlouvaného odběru.
S financováním pomohly dotace
Celkový finanční náklad projektu byl 11 milionů korun s návratností do deseti let. Obec získala dotaci téměř 50 procent a jen díky tomu byla akce realizovatelná. Podařilo se získat prostředky ze Státního fondu životního prostředí s podílem evropských i národních prostředků. Město do projektu vložilo šest milionů, které budou občané splácet zhruba patnáct let, což je zároveň životnost projektu. Město z této akce nemá údajně žádný finanční prospěch. Částka není nijak astronomická, obzvláště ve světle potenciálních úspor. Nejnákladnější bylo předizolované potrubí na vedení vody. Dost peněz „spolkly“ také výkopy, úpravy terénu a komunikací.
Kolik tedy rodiny, které se do projektu zapojily, nyní zaplatí za teplo? Město si vyjednalo výkupní cenu 100 Kč za GJ a rodinám ho prodává za tři sta korun. „Levněji se topit prakticky nedá,“ připomíná starosta Pavel Eybert. V nedalekém Táboře je gigajoul zhruba dvakrát dražší. Při průměrné spotřebě 30 GJ za rok činí rozdíl skoro deset tisíc.
Je nasnadě, že podobný projekt nevydrží sto let. Životnost je dána garantovanou dobou životnosti potrubí, ale to je de facto celý systém. Proto je předčasné nyní odhadovat, co bude dále. Vše se uvidí dle stavu rozvodů v roce 2030. Jestliže by byla nutná celková rekonstrukce (což nelze vyloučit), bude rozhodujícím faktorem její finanční náročnost. Pokud se ceny výrazně nezmění, budou náklady stejné jako při výstavbě.
Ceny ano, inspirace nikoliv?
Nezvyklý projekt se dočkal také ocenění v respektované soutěži. Kloužovická tepelná s. r. o. a její vlastník město Chýnov s tímto projektem získala druhé místo v kategorii Obec v loňských „ekologických oskarech“ (E.ON Energy Globe Award ČR), a jedná se tak o projekt hodný následování. To se ale zatím neděje. Třebaže jde o inovativní projekt s výhodami v mnoha oblastech, zatím je v českých podmínkách ojedinělý. „Vím jen asi o třech podobných instalacích, ale v menším rozsahu,“ říká Pavel Eybert a jedním dechem dodává, že ho doposud nikdo nekontaktoval, aby se informoval o podrobnostech. Přitom bioplynových stanic stojících nedaleko rodinných domků jsou v České republice desítky. Často stojí vyloženě na dohled a výstavba podobného systému by tak byla podstatně levnější.
