České obce mnohdy neví, jak se vypořádat s extremistickými akcemi. Ty nejenže vyvolávají konflikty a rozviřují strach mezi občany, ale stojí i nemalé peníze z veřejných rozpočtů. Přitom existují možnosti, jak podobným shromážděním předcházet.
V uplynulých letech narostl počet extremistických demonstrací v českých městech a obcích. Pro místní samosprávu takové události obvykle znamenají celou řadu konkrétních komplikací v každodenní správě obce. Nezbytné přípravy a opatření znamenají mnohdy nemalé výdaje. S pochody stoupenců neonacismu se totiž pojí zvýšené nasazení strážníků do ulic, často preventivní úklid a odklizení městského mobiliáře, výrazná dopravní omezení včetně přerušení linek MHD, opravy a nahrazení poškozeného majetku a mnohá další. Extremistická shromáždění mají přitom podle shromažďovacího práva obce možnost zakázat a těmto problémům předejít.
Selhání v podobě extremismu
Česká právní úprava chápe právo vyjádřit názor pomocí poklidného kolektivního shromáždění jako jedno ze základních politických práv. Komplikace v dopravě či nutnost výjimečného nasazení strážníků proto sama o sobě k zákazu shromáždění zdaleka nepostačuje. Extrémistické pochody, jejichž počet narostl především mezi lety 2011 a 2013, ale mnohokrát vzbudily oprávněné obavy z narušování poklidného soužití v místních komunitách, z rozšiřování strachu a paniky. V těchto případech již o zákazu uvažovat lze.
V kontextu protiromských demonstrací z posledních let směřovaných do chudších periferních oblastí České republiky se v minulých letech s problematikou shromažďovacího práva musely potýkat i menší obce. V této situaci přitom místní úředníci často neměli ani potřebné zkušenosti a odbornost, ani adekvátní zázemí a prostředky k tomu, aby dokázali odpovídajícím způsobem reagovat. Těmto potížím nijak nepřidává ani skutečnost, že se extremistům čím dál tím více daří účinně využívat různých možností a scénářů, které jim současné nastavení shromažďovacího práva umožňuje.
V opozici vůči aktivitám radikální pravice se současně podařilo mobilizovat také širokým koalicím antirasistických občanských aktivistů. Jejich cílem bylo dát veřejně najevo nesouhlas s nedemokratickými postoji extrémistů. Obecní reprezentace a úřady byli právě jimi vyzývány k tomu, aby využily svých pravomocí akce zakázat či na místě rozpustit. Protože se tak ve většině případů neděje, aktivisté často reagují organizací protidemonstrace či blokády extremistických pochodů. Případné střety mezi oběma skupinami potom pro policejní složky i obce představují další rizika.
Povolit nebo zakázat?
Z dosavadní judikatury vyplývá, že se při pokusech o zákaz extremistických akcí obce stále dopouštějí řady pochybení. To má za následek opakovaná soudní rozhodnutí v jejich neprospěch. Naproti přetrvávajícímu neúspěšnému trendu přitom lze identifikovat i takové případy, kdy se úředníkům obecních úřadů podařilo se všemi zákonnými požadavky vypořádat úspěšně. Ve stručnosti je možné konstatovat, že aby byl preventivní zákaz shromáždění účinný a v souladu se zákonem, je potřeba, aby byl postup úředníků pokud možno co nejdetailnější a dostatečně zdokumentovaný.
V podobných situacích obce zpravidla čelí indiciím, které naznačují, že ohlášené demonstrace mají potenciál vybočit z legálního rámce shromažďovacího práva. Mezi nejčastějšími argumenty se objevují poukazy na neonacistické vazby pořadatelů a řečníků, zakrývání skutečného účelu shromáždění při podání oznámení a potenciál, že průběh shromáždění povede k napadání různých společenských skupin či výtržnostem. V takovém kontextu má obec dokonce zákonem přímo danou povinnost zasáhnout. I pro tyto situace je však na místě zdůraznit, že postavení obecního úřadu se neomezuje pouze na samotné posuzování, zda shromáždění zakázat či nikoli. Úřad musí plnit i roli koordinátora, podle níž má v případech možného konfliktu nejprve kontaktovat svolavatele, a pokusit se případné rozpory nebo nejasnosti nejprve odstranit. Podobně úřad koordinuje také spolupráci mezi dalšími zainteresovanými aktéry, např. policií, dopravním podnikem či jiným svolavatelem. Z hlediska práva je zákaz konání ohlášeného shromáždění až poslední možností jednání úřadu. Jedním z požadavků na to, aby mohl soud potvrdit platnost zákazu shromáždění, je proto předchozí důsledné naplnění této role.
Dokumentovat, doložit, dokázat
ník v odůvodnění zákazu dostatečně spolehlivě prokázal celou řadu okolností vztahujících se k oznámení. Protože jde o zákaz preventivní, má ale úřad zpravidla k dispozici jenom velice omezený okruh nepřímých důkazů. Je proto třeba postupovat tak, aby uvedená argumentace byla co nejkonkrétnější a jednotlivé indicie na sebe úzce navazovaly. Důležité je mít vše náležitě zdokumentováno a tyto dokumenty musí být součástí spisu již před samotným správním zákazem. Pozor: Dostatečné není ani pouze konstatovat rozpor mezi ohlášeným a skutečným účelem shromáždění. Je vždy nutné dále ukázat, že skutečný účel porušuje zákonem chráněné zájmy.
Toto vše musí úředníci zvládnout v šibeniční lhůtě tří pracovních dnů. Na vypracování řádného odůvodnění zamítnutí konání si přitom úředníci musí vyhradit odpovídající čas. Doba tří dní, během které lze shromáždění zakázat, je příliš krátká. Lze se však dopředu připravit. Akce extremistů se většinou konají určité dny v roce a svolavatelé disponují s půlroční lhůtou na nahlášení shromáždění. Je například známým faktem, že se na prvního máje pravidelně koná neonacistický pochod, který bývá nahlášen 1. listopadu. Obce s tímto předpokladem mohou pracovat a nachystat si k onomu datu propracované odůvodnění.
Nejlepší radou úředníkům proto je, aby se nebáli v rámci své činnosti využít i poměrně snadno dostupnou pomoc. Jako první se nabízí kontaktovat policii, jejíž krajská ředitelství disponují specialisty na extremismus. Ti jsou schopní doložit některé z nejzásadnějších podkladů prokazujících protiprávnost svolávaného shromáždění. Z vlastní iniciativy potom může využívat různých veřejně dostupných informací či kontaktovat další odborníky. Úředníkům v oblasti shromažďovacího práva se také musí dostat náležitého odborného školení. Asistenci jim mohou nabídnout kontaktní úředníci pro agendu shromažďovacího práva, kterými disponují všechny krajské úřady. Základní metodickou podporu obcím poskytují tematické příručky ministerstva vnitra, které pomohou úředníky procesem zákazu shromáždění provést krok po kroku.
