Pražská ulice Krymská přitahuje mladé kreativce a umělce, turisty i začínající podnikatele. Z omšelé ulice se stalo atraktivní místo plné života. Co tato proměna přinese místním obyvatelům a kam až povede?
Fenomén gentrifikace
V posledních letech se v českých městech v souvislosti s proměnami veřejného prostoru stále častěji skloňuje slovo „gentrifikace“. Termín, definující proces, kdy majetnější obyvatelé, včetně jejich podniků a celkového vkusu, nahrazují původní, obvykle méně majetné obyvatele, u nás donedávna znala snad jen hrstka sociologů a geografů. Zatímco města západní Evropy a Severní Ameriky zažila první vlny gentrifikace v souvislosti s ranější deindustrializací již v 70. letech minulého století, česká města se s tímto fenoménem setkávají až o několik dekád později. Jako první u nás gentrifikace již na počátku 90. let zasáhla centrum Prahy, následovaly Vinohrady, později pak Smíchov, zejména po povodních v roce 2002 také Karlín či Holešovice. Gentrifikace už dnes není výjimkou ani v jiných českých městech.
Učebnicový příklad gentrifikace, v níž svou nezastupitelnou roli plní průkopníci pocházející z řad mladých kreativců a členů různých subkultur, tzv. gentrifikační pionýři, kteří se nebojí obsadit a oživit čtvrti a domy, nad kterými by zástupci středního proudu ohrnuli nos, se však u nás poprvé objevuje až po roce 2010. Jedná se o příklad rozvoje, kterým posledních pět let prochází ulice Krymská v pražských Vršovicích.
Od nudné ulice k atraktivnímu místu
Zapadlá ulice, omšelé domy, nízké nájmy, v rámci města nepříliš atraktivní lokalita. Zároveň však místo autentické, nezkažené komercí a nadnárodními řetězci, dlážděné kočičíma hlavami, navíc s krásným lidským měřítkem, kdy konverzaci mohou vést i lidé z opačných chodníků, aniž by přitom stáli ve stínu výškových budov, nebo zahaleni zplodinami dopravní zácpy. Přesně taková místa lákají ty, kteří nechtějí svůj život prožívat jen za dveřmi svých bytů, nebo za branami svých rezidencí. Přitahují lidi, kteří nejsou až tak úplně majetní, zároveň ale nemají úplně hluboko do kapsy a vyznačují se především velkou tvořivostí, svébytným smyslem pro estetiku a zálibou v hédonismu, který je spíše než na luxusu založen na originalitě, experimentování a neustálém objevování něčeho nového a neotřelého.
Gentrifikační pionýři coby sociální skupina disponují v souvislosti s proměnou města potenciálem představovat most mezi nižšími a vyššími vrstvami, případně mezi lidmi sociálně deprivovanými a středním proudem. Kdybychom hovořili o prostředí kupříkladu amerických měst, mohli by rovněž plnit funkci mezičlánku mezi etnickými menšinami a bílou majoritou. Odvaha a touha tvořit, podnikat, nebo originálně bydlet totiž žene tyto lidi do míst, kterým se jiní vyhýbají, a která jsou díky tomu finančně dostupnější a méně riziková v případě podnikatelského neúspěchu. Právě díky této větší dostupnosti mohly v ulici Krymská vzniknout i docela inovativní podniky, jako je třeba Strojárna, kde si lidé mohou přijít na šicím stroji opravit díru na ponožce, nebo comedy klub Sběrné suroviny, který sám sebe na svých facebookových stránkách popisuje jako „prostor pro mladé a nadějné umělce, všech věkových a žánrových kategorií; galerie pro výtvarníky, pódium pro muzikanty, básníky, spisovatele“. Tedy na první pohled podnik, který by na Václaváku nebo na Vinohradech sotva přežil jeden jediný den.
Inovativnost, nápaditost a neotřelost jsou věci, které táhnou. Lidi i kapitál. V USA, Kanadě, Velké Británii, nebo třeba v Německu a Holandsku na to přišli už dávno. V nápadech a aktivitách „alternativních“ lidí byl odhalen „léčivý účinek“ pro města postižená deindustrializací a odlivem investic. V New Yorku je třeba běžné, že velké nadnárodní korporace nabízí levně nebo zadarmo nájmy různým trendy umělcům v sešlých deprivovaných čtvrtích s vysokou kriminalitou a koncentrovanou chudobou. Galerie v takové lokalitě brzy začne být horkým magnetem pro klientelu, která je buď přímo cílovou skupinou daného developera, nebo svou přítomností developerovu cílovou skupinu přitáhne tím, že v očích jejích příslušníků danou lokalitu destigmatizuje a mentálně zpřístupní. Místo, kterým by se dřív středostavovský bílý límeček bál projet i v autě se zamčenými dveřmi, se s přítomností hezky oblečených cool lidí přijíždějících na pravidelné vernisáže náhle stává součástí mentální mapy města běžných obyvatel a začíná pro ně být zajímavým. Oslavována pak bývá autentičnost a jedinečnost jeho genia loci, diverzita a živelnost místní každodennosti, případně exotičnost v lokalitě žijících etnických menšin. Někdejší špatná pověst může získat aureolu tajuplnosti a dobrodružství.
Tímto způsobem vznikl koncept „kreativního města“. Ten je postaven na hledání řešení problémů městského plánování a rozvoje v podpoře a využívání lidské představivosti a vynalézavosti. Místům, na nichž lidé mohou popustit uzdu svým myšlenkám, snům a plánům, a přetavit je v reálné fyzické prostředí, se zkrátka a jednoduše daří. A přesně to se stalo v Krymské ulici. Místo, kterému dříve dominovaly herny a různé podniky nižší kategorie, se dnes běžně doporučuje jako tzv. „must see“ všem turistům a yuppies, příslušníkům tzv. „nové kreativní třídy“. Kdysi všední a nevzhledná Krymská se nyní připodobňuje k berlínskému Kreuzbergu a pařížskému Montmartru. Americký deník New York Times ulici umístil na seznam nejoblíbenějších ulic v dvanácti vybraných evropských městech. Průvodce Lonely Planet Krymské přisuzuje roli soudobého ohniska pražského dění.
Lesk a bída kreativní ekonomiky
Veškeré dění na Krymské ale nelze nahlížet jenom z té pozitivní stránky. V potaz je potřeba brát také místní obyvatele. Těm v souvislosti s novými podniky vadí nejen hluk, ale také jejich kulturní odlišnost a tedy i s tím související odcizení od vlastní ulice. Domácí limonáda za 40 Kč rovněž nejspíš nebude určena pro cílovou skupinu, která je zvyklá spíše na pivo za 22 Kč. Mladí „podnikatelé“ z Krymské už sice přichází s nápady, jak vršovické starousedlíky začlenit mezi svou klientelu, jenomže potenciální problém může mít kořeny mnohem hlubší. Místní dobře tuší, že se s okolím jejich bydliště děje něco, co není pod jejich kontrolou. Dost možná tuší, že tyto proměny pro ně mohou mít zatím nedozírné důsledky.
Už nyní je tato část Vršovic vyhledávanou lokalitou, kde si nejeden mladý člověk hledá nájem, nebo třeba i byt ke koupi. Pokud by již nastartovaná gentrifikace probíhala způsobem, jaký známe ze Západu, kdy příchod mladých kreativců předznamenává nárůst cen nemovitostí, příchod investorů, a tedy i odliv původních obyvatel, vršovičtí by měli oprávněný důvod k obavám. V českém kontextu by na takové proměně mohli vydělat vlastníci nemovitostí. Méně pozitivní scénář by ale čekal ty, kteří v okolí Krymské žijí v nájmu. Ti se mohou jednoho dne dočkat výpovědi z nájmu, protože majitel může byt pronajmout výhodněji, prodat, či zrenovovat pro odlišnou cílovou skupinu. Koneckonců, v Praze by takový scénář nepředstavoval žádný precedens. Podobným způsobem o své celoživotní bydlení přišly tisíce lidí v centru Prahy již během divokých devadesátých let.
Past pro místní obyvatele
Na podobných osudech ale bohužel vládám a soukromému kapitálu většinou nezáleží. Často je ignorují i samotní gentrifikační pionýři. Paradoxně, právě jim by na nich mělo záležet nejvíce. Zvyšující se cenová hladina v lokalitě totiž časem spláchne i je samotné. Své nepříliš výdělečné, i když trendy podniky, pak budou muset přestěhovat zase o kus dál. Jako fungující mezičlánek mezi chudými a bohatšími Čechy se mohou stát otroky městského rozvoje, štvanými napříč městskými částmi, které je třeba „očistit“ a připravit na příchod velkého kapitálu. Podobný scénář možná půjde těžko zvrátit. Průkopníci v Krymské by starousedlíky měli nejen lákat do svých podniků, ale také se spolu s nimi aktivně zapojovat do případných bojů proti invazi jevů ohrožujících jejich společné setrvání v lokalitě.
Zachování sociální, ekonomické a kulturní diverzity, a naopak zabránění vzniku „ghetta pro bohaté“, by ovšem měly být i v zájmu místní politické reprezentace. Místní správa negativní dopady gentrifikace může, když ne eliminovat, alespoň tišit. Pokud například disponuje nějakými obecními byty, v žádném případě by tyto byty neměly být privatizovány, a při jejich přidělování by mělo být důsledně dodržováno kritérium potřebnosti nájemníků. Pokud některé obyvatele v soukromých nájmech ohrožuje zvyšující se nájemné, obec má možnost cenu nájemného dorovnávat přidělováním příspěvku na bydlení. V berlínském Kreuzbergu pro změnu tamní vedení plánuje radikální zákaz praxe nabízení soukromých bytů přes webovou službu Airbnb. V jejím důsledku ceny nemovitostí nejen vyletěly do závratné výše a staly se nedostupnými pro běžné Berlíňany, ale také vedly k odlivu stálých obyvatel. Vršovice sice nejsou Kreuzberg a osud okolí Krymské zatím není znám. Gentrifikace má v různých lokalitách mnoho společných znaků, v mnoha ohledech se podle místního kontextu také liší. Liší se i způsob, kterým lze vývoj v lokalitě ovlivnit z pozice politické reprezentace. Společnou výzvou pro všechny by však mělo být jedno a to samé – nedělat z mladých kreativních lidí dojnou krávu na jedno použití a nestavět se lhostejně k dopadům tržních mechanismů na obyvatele, kteří nemohou s růstem cen ve městě držet krok.
