O problémech, které brání tomu, aby naše města byla zelenější a veřejný prostor přívětivější, byly popsány stohy papíru. Máme-li mít chytrá zelená města, je třeba bezpodmínečně konat na všech úrovních, a to jak malými krůčky v denním provozu, tak snahou o velké kroky.
Tento článek bije na poplach. Díky osvíceným starostům a pár kvalitním projekčním týmům z řad architektů i zahradních architektů vznikají i přes značné obtíže také u nás zelené veřejné prostory mimořádné, s Evropou srovnatelné úrovně. Většina zbývajících míst je ovšem kvality průměrné až velmi podřadné a jejich vyhlídky jsou značně pesimistické. Mnohdy se úspěšně „daří“ decimovat i to málo, co ještě ze zeleně zbylo. Následující řádky jsou subjektivní a snadno zpochybnitelné, při pohledu na stávající stav vegetace v našich městech však nelze vyčkávat na správný moment a vytříbenou formu. Je třeba začít!
Chytré město si je vědomo, že stromy a vegetace jsou jasnou hodnotou místa a na rozdíl od budov není možné je budovat ze dne na den nebo z roku na rok.
Další odstavce definují některé hlavní hrozby nebo slabá místa. Pokud chceme mít města zelenější, zdravější a hodnotnější, je třeba předcházet škodám a maximalizovat ochranu toho cenného, co nám zde zachovali naši předci. V neposlední řadě je to i věc ekonomiky – zelené město je atraktivnější, pro obyvatele i investory. Co je tedy brzdou nebo nepřítelem toho, aby naše města byla chytrá a zelená?
Kácení, legislativa
„Ten strom se kácet nebude, on ještě vydrží, JÁ mu věřím. Ale podepsaný pod tím budete Vy, pane architekte.“ (Nadpis je autentickým vyjádřením zástupce odboru životního prostředí.)
Kácení nebezpečných stromů nebo kácení „jen“ z rozvojových, výchovných důvodů či přestavby porostu v intravilánu je velkým tématem.
Jak pravil klasik: „Správný zahradník musí mít tvrdé srdce a ostrou sekyru.“ Mnohé z našich krásných parků a statných stromů jsou výsledkem kácení a následné výsadby našich osvícených předků. Pouze smysluplné kácení a obnova je cestou k trvale udržitelné vegetaci ve městech.
Každý kvalitní a alespoň trochu perspektivní strom je důležitý a cenný, pokud je bezpečný. Pokud strom bezpečný není, je nutné vyhodnotit, zda při jeho kolizi mohou vzniknout škody na majetku nebo životech. Právě to odlišuje krásné, i když třeba částečně nestabilní velikány v krajině, u kterých se prakticky nemá co stát (pokud se zhroutí), od stromů u hřišť, cest, komunikací a domů.
V prvním případě není důvod je nenechat dožít, v druhém případě je lepší aplikovat předběžnou opatrnost a jedince buď skácet, nebo minimálně monitorovat. Teoreticky srozumitelné a jednoduché, prakticky už ne tak jasné.
V případě našeho veřejného prostoru se nyní v mnoha městech, případně na odborech životního prostředí míchá hořký a do budoucna většinou velmi nebezpečný koktejl. Hlavními ingrediencemi jsou staré a zanedbané stromy v kombinaci se snahou podporovanou spolky a OŽP nekácet ideálně nic nebo téměř nic. Kořením je minimální až nulová odpovědnost zúčastněných a mnohdy povrchní znalost problematiky, tolikrát pojmenovaná jako láska k čemukoliv zelenému.
Výsledkem je to, že často zůstávají stát i prokazatelně nebezpečné stromy z důvodu alibismu, a jejich odstranění je často bráněno na základě iracionálních argumentů nekvalifikovaných zástupců samosprávy nebo účastníků řízení. Ve chvíli, kdy strom selže a způsobí škodu, jsou ti, kteří trvali na jeho zachování, daleko a nedostupní, a prstem se ukazuje na projektanta či zhotovitele dendrologického posouzení.
V neposlední řadě je mnohdy třeba při rekonstrukcích odstranit sice zdravé a bezpečné, ale esteticky nebo prostorově nevhodné stromy, které jsou dědictvím z dob minulých. Jakkoliv mohou být v pořádku, někdy je to nutné a nevyhnutelné. Ponechávání těchto jedinců na místě (většinou na nátlak pracovníku OŽP) leckdy degraduje výsledek.
Jaké je tedy chytré řešení, když víme, že legislativu ani obsazení některých odborů jen tak nezměníme?
- Provádět dendrologické průzkumy, začínat u potenciálně nejfrekventovanějších nebo nejproblematičtějších míst s maximálním využitím moderních a efektivních metod a technologií (GIS, čipování atd.).
- Využívat již existující systémy, jako např. www.stromypodkontrolou.cz.
- Komunikovat s veřejností, oznamovat kácení i navazující výsadbu tak, aby bylo zřejmé, jak a kdy na sebe jednotlivé kroky navazují a předešlo se nedorozuměním.
- Využívat městské informační systémy, případně hromadné lokálně určené SMS v případě blížících se mimořádně silných klimatických jevů (déšť, vítr, bouřky, sněžení).
- Do budoucna využívat internet věcí v kombinaci s již existující infrastrukturou, například proměnné infotabule se zákazem vstupu do parku v případě zvýšeného rizika selhání stromů v důsledku nepříznivého počasí.
Technická infrastruktura
Stromy v sítích, sítě v ulicích
Při rekonstrukcích veřejných prostor, ulic a především náměstí je nově vysazovaných stromů minimum. Zrekonstruované prostory, zpevněné plochy, žádné stromy – projektant pochopí po nahlédnutí do výkresu sítí, veřejnost tomu nemůže rozumět vůbec.
Každá síť má ochranné pásmo, často několikametrové. Výjimky z ochranného pásma jsou jako Yetti – tušíme, že by mohly existovat, ale nikdo je skutečně neviděl. Je jasné, že ochranné pásmo je z technického hlediska nutné. Doba postoupila dál, máme kolektory, průchodky, malé bagry, protlaky… Přesto jako by stávající normy a majitelé sítí byli k těmto postupům slepí.
Projekt vegetace je vždy až v poslední řadě za projekty dopravních a technických prvků. Vzhledem k nekoordinaci správců sítí, jejich výsadnímu postavení a rutinnímu projektování je výsledek většinou takový, že už prakticky žádné místo pro stromy a zeleň nezbude.
Ulice jsou samostatnou kapitolou. Nejjednodušší, a pro správce sítí nejlevnější je uložit všechnu infrastrukturu do zeleného pásu, a tak máme obce plné různých zelených stuh a úzkých trávníků, kde již nikdy nebudou stromy a jejichž sekání s sebou nese trvalé náklady. Veřejnost se ptá: „Proč tam nevysadíte stromy?“ Nevysadíme, protože nemůžeme.
Jak se s uvedeným chytré město vypořádá? Na co dbá?
- V rámci rekonstrukcí sítí i ulic aktivně tlačí na maximální využití kolektorů, průchodek a chrániček. Skvělou inspirací jsou pražské stavební předpisy a mimořádně dobře zpracovaný Manuál veřejných prostranství (http://manual.iprpraha.cz/cs/manual-tvorby-verejnych-prostranstvi-d2-stromy-a-vegetace), kde je v kostce řečeno vše důležité.
- V případě budování nových sítí je město obezřetné při umísťování do stávajících ploch (ochrana kořenového prostoru stávajících stromů).
- Při vzniku nových sítí důsledně kontroluje a případně upravuje trasování již v rámci povolovacího procesu tak, aby se do budoucna neblokovala možnost výsadeb nebo úpravy veřejných prostranství.
- Pracuje na implementaci systémů, které umožní vzájemnou koordinaci správců sítí i samosprávy a na to navazující koordinaci v průběhu provádění rekonstrukcí a staveb infrastruktury. Změny a koordinace v průběhu přípravy projektové dokumentace jsou nejefektivnější a nejlevnější.
Green tip
Není snad méně ekonomický a ekologický způsob přepravy vody než zalévání pomocí multikáry s cisternou, které zatěžuje dopravní systém i ovzduší. Přitom pod nohama pracovníka technických služeb jistě pulzuje veřejný vodovod. Je žádoucí, aby v rámci rekonstrukcí vodovodní sítě vznikala odběrná místa i pro ruční nebo automatickou zálivku městské zeleně.
Životní prostor – prokořenitelný objem
Vysaďte ho vejš, ať se houpá
Výsadba stromů v nově opravené ulici, den předání: vše je v pořádku, nové stromy jsou vysazeny v chodníku do otvorů 1,2 × 1,2 m v hloubce 80 cm, v lepším případě v otvorech 2 x 2 m. Občané jsou spokojeni, je to nové, zelené a čisté, stromům se do konce záruční doby většinou daří a prospívají. Svět se točí správným směrem…
První scénář: Za 15 až 20 let kořeny začnou zvedat dlažbu, kořeny vrůstají, kam to jen jde, rostou a rostou. Jejich vývoj a vzniklé škody jsou bez nákladného stavebního zásahu nekontrolovatelné.
Druhý scénář: Stromy nemají na rozšíření svého prostoru dost sil a začnou postupně chřadnout, při bouřkách jim stále častěji padají větve nebo začnou schnout. Nikoho nenapadne umístit mládě domácího mazlíčka do nesmyslně malého prostoru a tam ho vykrmovat, ale u stromů v ulicích a zpevněných plochách to děláme běžně.
Minimální prokořenitelný prostor pro běžné druhy použité v ulicích je alespoň 12–13 m3, tj. plocha 4 x 4 m o hloubce 0,8 m. Pokud tento objem nedokážeme stromu poskytnout, je třeba o něm uvažovat jako o dočasném prvku, dekoraci na 15, 20 nebo 30 let, nikdy však ne na dobu, které by se strom mohl dožít na stejném místě v rozumnějších podmínkách.
V již zmiňovaném Manuálu veřejných prostranství hlavního města Prahy jsou tyto základní principy jasně definovány. Detaily a skutečná hloubka problému jsou nad rámec několika stran článku. Pokud je něco opravdu důležité, je to opravdové minimum pro výsadbu stromu – uvedených 13 m3, resp. 16 m2 a hloubka 80 cm. V místech, kde toho není možné dosáhnout, nastupují technologická opatření anebo specifické druhy, ale 2 m3 jsou pro smysluplný život stromu málo!
Existuje mnoho řešení, jak vytvořit a ochránit kořenový prostor, zajistit, aby plocha pro strom měla rozměry 4 x 4 m, přitom bylo možné většinu z ní zadláždit... Poučený a zkušený zahradní architekt bude znát celou škálu takových řešení. S čím si neporadí, jsou již zmíněné sítě a ochranná pásma – kde není prostor, lze těžko něco vysadit. Proto koordinace je prvním a hlavním „smart“ krokem.
Moderní město a jeho správa
- Již v úvodních fázích projektů město intenzivně dbá na začlenění odborníka – zahradního architekta – do procesu. Aktivně naléhá na správce sítí z důvodu vytvoření prostoru pro kořenový systém uvažovaných stromů.
- V případě, že jsou nutná technická opatření, město nabídne dostatečný rozpočet pro provedení patřičných kroků a způsobů provádění (minerální substráty, výsadbové boxy, závlaha…). Cílem je, aby v mezích reálných možností města bylo učiněno maximum.
- Město dbá na celkový poměr vegetace v území. Není nutné, aby v každé ulici byly za jakoukoliv cenu miniaturní druhy stromů, například všem dobře známá javorová „lízátka“. Pokud je v blízkosti zelené náměstí nebo park, stačí zachovat rozumnou rovnováhu. Stejně tak není vhodným pravidlem „jeden strom na tři parkovací stání“ – výsledkem jsou často zakrslé stromy na nevhodných místech a celkový efekt je negativní.
- Chytré město má kvalitně sestavený (ne dogmatický!) seznam vhodných a osvědčeních druhů stromů v místě, ideálně členěný podle charakteru prostoru výsadby (úzké ulice, stromořadí, velké otevřené prostory, specifická stanoviště). Na základě takového seznamu je možné držet v oblasti kontinuitu a minimalizovat nebo zabránit vysazování nevhodných, netypických nebo naopak mimořádně vzrůstných druhů.
Stavba stromům nesvědčí
Fáma naší doby: Strom vydrží vše, i stavební firmu
Množství textů, grafů a úsilí věnovaných ochraně stromů na staveništi a při stavebních činnostech je neúměrné tomu, co se denně děje na stavbách. Z nevědomosti se na vzrostlých stromech neustále páchají fatální škody a většině přihlížejících to nijak nevadí. Proč? Jednoduše o tom nevědí. Při provádění staveb ve městech intenzivně ničíme vzrostlé stromy. Likvidujeme i velmi cenné jedince. Co je dobré vědět a jak škodám na dřevinách zabránit?
1.
Stavební činností poškozený strom umírá a degraduje pomalu. Úpadek stavu stromu trvá roky.
I při fatálním poškození strom vydrží ještě několik let, postupně prosychá a degraduje. Při jeho kácení si už málokdo vzpomene, kdo mu před lety půl roku jezdil bagrem po kořenech, přisypal jej 15 centimetry hlíny nebo bez skrupulí při výkopu pro kabel přetnul polovinu kořenů.
2.
Objem koruny odpovídá přibližně objemu kořenového systému.
To, co má strom nad zemí, má i pod zemí, většina nejdůležitějších kořenů se nachází v hloubce do 50 cm. Kořenový systém je životním orgánem stromu, každé jeho poškození poškodí i celek. Ochránit kmen nestačí.
3.
Kořenový prostor stromu je bez svolení, opatření a kontroly nedotknutelný.
Kořenový prostor je vymezen hranicí koruny zvětšenou o 1,5 m (u sloupovitých druhů o 5 m). Stačí pár přejezdů bagru v tomto prostoru, a strom to má spočítané, i když tomu málokdo mimo odbornou veřejnost věří. V kořenovém prostoru stromu by neměla probíhat jakákoliv stavebně technická činnost, pojíždění, násypy, odkopy nebo odkládání materiálu. Pokud je to nutné, jsou potřeba opatření, která navrhne dendrolog nebo zahradní architekt, a veškeré práce musí být pod bedlivou kontrolou.
4.
Poškození jsou prakticky nevratná.
U stromu neexistuje funkce Ctrl+Z, není to špatně postavená zeď, kterou lze zbourat a postavit znovu. Proto je nutné škodám předcházet.
5.
Viník je dávno za horami.
Ti, kdo poškození způsobí, jsou ve chvíli, kdy strom prokazatelně odumírá, již nedostižní a prakticky nepostižitelní. Majiteli tak zbude strom, který je nutné pokácet, a ten, kdo tento stav způsobil, ani neví, k čemu jeho konání vedlo.
Jak chytře minimalizovat škody nebo jim zcela zabránit
- Všichni zúčastnění v procesu stavby a rekonstrukcí, jak legislativním, tak praktickém, musí být poučeni a informováni – v tom má být místní samospráva lídrem. Je nutné, aby v případě existence stávajících stromů na staveništi byl jasně definován způsob ochrany stromů, kontroly ze strany obce a způsob postihů.
- Je nutné dopředu se zhotovitelem definovat způsob provádění stavby, ochrany stromů i stanovení sankce. Pokud se tak nestane, tak tvrdě vymáhat správný způsob ochrany nebo náhradu poškozených dřevin okamžitě, ne až po úhynu, který nastane za několik let. Zničit strom je vždy levnější než jej chránit, a „výchovnou“ roli musí nést samospráva, jako majitel i objednatel.
- Ihned při předání staveniště zhotoviteli stavby má být spuštěna IP kamera nebo kamery se záznamem orientované na potenciálně ohrožené stromy. Kromě preventivního efektu je získaný materiál jasným důkazem dodržování pravidel stavbou, nebo naopak jejich překročení, přejezdů mechanizace atd.
- V nejbližších letech dojde k dalšímu rozvoji internetu věcí IoT – čidla otřesů, přejezdu nebo vstupu do prostoru, jež umožní efektivně a relativně levně chránit kořenový prostor a v případě porušení zajistit okamžitý zásah.
Údržba křovinořezy
Bičujte ho do mrtva
Pokud proces výsadby stromu ve městě dospěl až do zdárného konce, zbývá již pouze pravidelně provádět údržbu stromu i okolních ploch, zvláště trávníků. V ploše proběhne sekání velkou sekačkou a následně strunové dočištění plevele nebo trávníku, který zbyl u kmenů stromů. To je záslužná činnost, pokud při sekání u kmene nedojde k jeho poškozování a zvláště u nových a mladých výsadeb k totální devastaci kmene. Tam, kde při výsadbě nebyly použity ochranné manžety nebo nejsou poučení pracovníci a osvícená samospráva, si stačí prohlédnout bázi kmene u nových výsadeb. Stav kmenů bez ochrany je mnohdy zdrcující. Velká část stromů bude poškozena, řada z nich i nevratně. Tyto stromy se cítí asi stejně, jako kdyby nám párkrát za sezonu byla dopřána péče strunou v úrovni kotníků – nejspíš přežijeme, ale bude to bolet a dlouho nevydržíme.
I když se to může zdát jako drobnost, život nebo minimálně perspektivní vývoj stromů v našich městech může ukončit banální skutečnost. Ve výsledku pak není banální ani zdaleka.
- Nejlepším řešením nevědomosti v oblasti péče o stromy je kombinace osvěty a důsledné ochrany, která začíná již v projektu a při výsadbě (ochranné manžety, kotvení s ohrádkou nebo ideálně kombinace).
- Za rok se ve městech vysadí stovky až tisíce stromů, těžko si zapamatovat všechna ta místa. V případě implementace do informačního systému je možné nastavit „alarm“, kdy má dojít ke kontrole, odstranění kotvení atd. Správce, který nemá dohled nad všemi konkrétními místy, stěží zkontroluje plnění záruční péče ze strany dodavatele.
Levná realizace nemusí být výhrou
Ekonomický životní cyklus
Město je správcem, majitelem a hospodářem – a pokud neví, kolik jej bude v průběhu například šedesáti let stát realizace, údržba a obnova různých povrchů, je finanční plánování věštbou vedenou přáním a neekonomickou úvahou. Není nutné objevovat objevené. Kvalitní a osvětovou činnost najdeme doma nebo můžeme čerpat cenné zkušenosti ze zahraničí, mnohdy jsou velmi dobře aplikovatelné i u nás. V Evropě již roky vznikají aplikace a postupy sledující a kvantifikující celkové náklady veřejných ploch po dobu jejich životnosti. Jako jeden příklad za všechny zmiňme například Green Cycle® (Florian Brack).
Co například vyplývá z provedených hodnocení? V horizontu šedesáti let je nejdražším povrchem betonová dlažba (takřka 2× proti přírodnímu kameni, je nutné ji 3× obnovit), pak trávník a mlatový povrch (nebo chcete-li MZK), kamenná dlažba je po 60 letech s přehledem nejlevnější. Startovní pozice realizační ceny je u kamenné dlažby nejvyšší, v čase je však nejekonomičtějším řešením. Kalkulace vychází z „německé“ kvality provádění a z vybraných materiálů (německý výrobce garantuje kvalitu betonové dlažby s 20letou životností), u nás je kvalita betonové dlažby velmi proměnlivá, a tudíž v kontextu 60leté životnosti velmi drahá.
Chytré město a jeho ekonomika
- Chytré město vidí za horizont nejen volebního období, ale mnoha desetiletí, jedná podle dlouhodobé vize.
- Sleduje životní cyklus veřejných prostor a cíleně určuje místa s vyšší a nižší prioritou investic, údržby, obnovy…
- Určuje již při zadávání soutěží a zakázek standarty materiálů a požadovanou životnost.
- Využívá nejnovějších poznatků a softwarových nástrojů ke sběru a analýze dat, na základě výsledků vytváří a koriguje koncepci.
- Nenechá se ukolébat nízkou realizační cenou, ale důsledně kalkuluje s veškerými budoucími náklady.
Fenomén nejnižší ceny
Náhrobek vytesaný již při porodu – zde leží nejnižší cena
O fenoménu nejnižší ceny již byly popsány stohy papíru, reálný pozitivní dopad těchto textů zatím v praxi příliš nepozorujeme. Naopak to vypadá, že víra v „jistotu desetinásobku“, resp. to, že někdo dokáže dílo kvalitně zrealizovat za výrazně nižší cenu, než je odhad projektanta nebo tabulkové hodnoty, je v nás zakořeněna hlouběji, než si dokážeme připustit.
Jestli bude mít naše desetiletí nějaké přízvisko, mohlo by znít „doba dotační“. Toto není obhajoba vysokých nebo tabulkových cen, ale v praxi pozorujeme výsledky tohoto fenoménu a není to pěkná podívaná. Ostatně investory (především tedy obce) takový postup v relativně krátkém horizontu doběhne – nekvalitní rozpadající se díla, padlé nebo donekonečna se soudící realizační firmy.
Pokud při realizaci veřejných prostorů a vegetačních prvků zadavatel podlehne nízké nabídce, jsou jen dvě možnosti:
- Zhotovitel nízkou cenu dožene na vícepracích. Větu „žádné vícepráce nebudou!“ je slyšet tolikrát, jako je možno spatřit podepsaných změnových listů.
- Nízká cena se projeví na kvalitě díla.
Jiný konec podstřelená zakázka nemá, realizační firma není mecenáš. Buď rozpočet někde dožene, nebo dílo ošidí, jiná možnost není.
Možnosti
Projekt korektně vysoutěžený na základě nejnižší ceny nebývá dobrou oporou realizace, a takovými věcmi jako ekonomický životní cyklus se ani nezabývá. Nemá smysl dále nad tímto tématem truchlit, je třeba být konstruktivní a zaměřit se na to, co lze změnit a definovat:
- Základem všeho je projekt. Nejkvalitnější výsledky přináší soutěž a odborná porota. Odborné, při vší úctě k práci a nasazení, nebývá grémium složené pouze ze zaměstnanců úřadu, kteří mají vlastní zahradu nebo postavili garáž. „Úřední“ složení poroty je častější, než bychom u veřejných soutěží čekali.
- Projekt vysoutěžený na nejnižší cenu je jako nejlevnější možný oběd v restauraci. Můžete mít štěstí, ale pravděpodobněji vám chutnat nebude. A do kuchyně raději nechoďte. Toto přirovnání je nadsázka, ale pokud je to tak jasné u nevhodného jídla, proč to v tolika obcích není jasné u projektů? Obce musí již při zadání vyvinout maximální úsilí, aby jediným nebo rozhodujícím kritériem nebyla nejnižší cena. To je jednoduše otázka dobrého hospodáře.
- V zadávacím řízení na realizaci je třeba definovat takové množství požadavků na reference, zkušenosti se zadáním, pracovníky atd., jak jen je to možné. Ani to ovšem není velkou zárukou.
- Doba realizace vegetačních prvků musí respektovat harmonogram projektu a vegetační období. Sázet stromy v červenci nebo vysévat trávník v zimě je nesmysl. Jak zadavatel, tak projektant jsou pak tlačeni „proplacením dotace“ přejímat naprosté nesmysly a bizarnosti.
Autorizace ČKA
Razítko z komory, razítko z brambory
Situace odborných a oborových komor architektů (ČKA) i inženýrů (ČKAIT) a související legislativní nejasnosti mohou být pro mnohé matoucí. Pokud má veřejný prostor fungovat a v průběhu projekčních prací a realizace má být část vegetační úpravy pod dohledem certifikované osoby, je nezbytné, aby součástí projekčního týmu nebo jeho vedoucím byl autorizovaný architekt(ka) s autorizací KA (A.3) – krajinářská architektura.
Pokud dokumentaci pro provádění vegetačních úprav autorizuje projektant, který obor nestudoval, nevěnuje se mu a není jeho denním chlebem, tak jakkoliv je jeho razítko legislativně v pořádku, nemá pro výsledek většího významu než otisk brambory. Právě ony stromy podivných kultivarů vysazené „do ničeho“ jsou mnohdy výsledkem „sadovek“ kreslených „subkou“ (subdodavatelem pozn. red.), která to tak dělá již roky, a hlavní projektant to pak všechno „obouchne“. Je to začarovaný kruh – nejnižší cena projektu, levní subdodavatelé a minimální nebo žádný tlak ze strany objednatele.
Stejně jako v každém oboru je autorizace základním stupněm kvalifikace, a nevypovídá prakticky nic o kvalitě práce. Přesto je jisté, že začleněním krajinářského architekta bude vegetaci v projektu věnována odborná specializovaná péče.
Chytré řešení?
- Soutěž s odbornou porotou nebo minimálně kvalifikace, reference a zkušenosti mohou přinést kvalitní a ekonomické řešení.
- Při sestavování soutěže je nutné, aby podmínky na kvalifikaci byly jasné a rovnocenné. Vedoucím týmu může být architekt, krajinářský architekt nebo inženýr stejnou měrou. Pokud je součástí zadání vegetace, musí být v realizačním týmu projektu autorizovaný krajinářský architekt. Stejně tak pokud jsou v projektu budovy, je třeba, aby součástí týmu byl autorizovaný architekt nebo inženýr. Všude na světě jsou zvykem multioborové týmy – a to je příklad, který bychom měli následovat.
- Zadavatel musí včas definovat, že projekt vegetačních úprav musí zpracovávat autorizovaný krajinářský architekt. (Toto není oborová lobby – u statiky si málokdo dovolí nemít „kulaté“ razítko od statika, což u projektů vegetace neplatí.)
Smart park
Žijeme v novém století
Doba se mění a s ní i uživatelé veřejného prostoru. Dámy v kloboucích, páni v cylindrech s ratolestmi na nedělním korzu? Dnes spíš než vycházka vládne parku sport, venčení psů, grilování a všemožné trávení volného času. Doba je jiná a je třeba adaptovat i parky a veřejný prostor. Jak pro uživatele, tak pro správce. Podstata je stále stejná: stromy, vegetace, trávníky… ale co dál, co potřebujeme dnes?
Free internet
Médium, které funguje jako magnet a dokáže neskutečně natáhnout obyvatele do veřejného prostoru. Příkladem může být například mimořádně úspěšný Gahurův prospekt ve Zlíně. Za 10–15 let nejpozději bude něco takového jako wifi hotspot jistě out, technologie pokročí a internet bude mít každý ve svém telefonu. Nyní je wifi prvek dostupný a mimořádně přitahující uživatele.
Využití dešťové vody
Práce s dešťovou vodou (tedy její sběr, vsakování, retence) podle charakteru místa a možností podloží z módy určitě nevyjde.
Monitoring
Dohled nad bezpečím uživatelů, upozornění v případě nebezpečného počasí s rizikem pádu větví nebo stromů při vstupu. Nenáročné kroky výrazně přispívající k prevenci.
Chytré osvětlení
Osvětlení regulující intenzitu podle průchodu osob je s LED technologiemi a senzory mnohem jednodušší než před lety. Množství energie, kterou musíme vyrábět, je nutné snižovat a světelný smog je znečištění jako každé jiné.
Management zeleně
Cílená správa, údržba a směřování investic jsou možné jen v okamžiku, kdy máme zpětnou vazbu a kontrolu nad celkem.
Závěr
Stromy a vegetace jsou mimořádnou hodnotou místa. Je to organismus, který chřadne a odumírá, pokud nemá snesitelné podmínky. Jeho růst nelze urychlit, pouze podpořit. Nejsou to konstrukční prvky a není to stavební kámen. Pokud budeme chytře přistupovat k zeleni našich měst, té stávající i budoucí, odmění se nám svými nedocenitelnými pozitivními vlastnostmi.
Chytrá města jsou zelená. Cesta k nim je však na nás, a každý dobrý krok je cennější než přešlapování na místě.
