K: Kathrin Paulischin, Magistrát města Lince. Do procesu tvorby nové kulturní strategie (KEP neu) byla zapojená jako jeho koordinátorka a nyní je zodpovědná za její implementaci a supervizi.
J: Julius Stieber, Magistrát města Lince. Ředitel odboru kultury města Lince a člen správní rady Ars Electronica Center.
Rozhovor vedla Šárka Zahálková, kulturní manažerka a kurátorka.
Město Linec se věnuje kulturnímu plánování kontinuálně již několik desetiletí. Kdy to celé vlastně začalo?
K: Proces strategického plánování v kultuře v městě Linci začal již v devadesátých letech 20. století, trval dva roky a byl iniciován tehdejší politickou reprezentací. Jeho cílem bylo nalézt vizi pro kulturní politiku Lince, dosáhnout koordinovaného plánování kultury a profesionálního plánování zdrojů.
J: První Plán rozvoje kultury (KEP) je z roku 2000, ten druhý, navazující pak z roku 2013 (KEP neu). Do obou procesů tvorby kulturní strategie se zapojila řada investorů z různých sektorů.
Jaký k tomu mělo město důvod či impuls?
K: Hlavním cílem prvního KEP, který Julius zmiňoval, byla účast v soutěži o titul Evropské hlavní město kultury. Linec ve výběrovém řízení uspěl pro rok 2009. Myšlenka začít s druhým strategickým plánem rozvoje kultury přišla hned na to. Cíle prvního plánu rozvoje kultury byly totiž rokem 2009 naplněny. Druhé kulturní plánování bylo započato hledáním nového směru na základě zkušeností z předchozí dekády a definováním současných i budoucích výzev a témat pro kulturní sektor.
Změnil se nějak plánovací proces ve svém průběhu?
K: Druhý proces tvorby strategie pro kulturu byl mnohem strukturovanější než ten první. Měli jsme tým šesti lidí, který celé plánování koordinoval a vedl. V jeho průběhu jsme kladli důraz na flexibilitu a transparentnost veškerých činností. Do procesu jsme se snažili zapojit co nejvíce lidí: umělce, osoby pracující v různých oblastech kultury a umění, jakož i občany, podniky nebo skupiny, které nejsou do kultury zapojené přímo: například experty v oblastech vzdělávání nebo sociální péče.
J: V průběhu celého procesu byli angažováni také politici, zejména kulturní komise magistrátu města Lince a kulturní rada složená ze zástupců různých žánrů a oblastí nezávislé umělecké a kulturní scény, jakož i institucí.
K: Vše jsme dokumentovali na blogu, celkem jsme uspořádali osm workshopů, každého se zúčastnilo přibližně 80 osob. Na workshopech jsme diskutovali vždy několik témat, vše pak vedlo k strukturování obsahu kulturního plánu, jeho opatření a cílů.
J: KEP měl také vědecko-výzkumnou fázi. Výstupem z ní byla studie o více než 500 stranách, která zmapovala tehdejší kulturní situaci v Linci (2010). Studie obsahovala na 70 rozhovorů s různými experty. Témata, která zde tito odborníci definovali, se stala velmi důležitým výchozím bodem pro budoucí kulturní plánování a následně byla diskutována v již zmiňovaných veřejných workshopech a vedla k cílům a opatřením pro novou strategii kultury.
Zmínili jste několik nástrojů participace, které jste použili. Nicméně, jak konkrétně se participativní proces mezi prvním a druhým plánováním kultury změnil?
K: Myslím, že participativní část druhého KEP byla mnohem širší, pro občany tu existovalo více možností k aktivní účasti. V rámci prvního plánovacího procesu to byli především odborníci a lidé z kulturních odvětví, kteří se zapojovali. V tom druhém šlo o občany zajímající se o umění a kulturu obecně, umělce, osoby pracující v oblastech kultury; zapojeni byli ale také ti, kteří se pohybují v blízkých sektorech kultury jako vzdělávání apod. To považuji za hlavní rozdíl. Každý krok, který jsme učinili, jsme zároveň publikovali. Transparentnost procesu jsme udržovali tím, že z každého workshopu vznikl protokol, ke kterému se veřejnost mohla na blogu dále vyjadřovat, komentovat ho a připomínkovat.
Druhý proces strategického plánování v kultuře jste nemuseli nijak obhajovat? Navázal zcela plynule nebo existovaly určité tlaky ve smyslu „to už stačilo“ nebo „žádnou novou kulturní strategii už nepotřebujeme“?
K: Rok 2009, kdy byl Linec hlavním městem kultury, byl velmi intenzivní ve smyslu aktivit i finančních zdrojů. V důsledku toho došlo v roce 2010 k určité depresi, která každého podpořila v tom, že je nutná reorientace. Administrativní část města Lince, kulturní oddělení, ale také všichni politici se shodli na tom, že nový kulturní plán je zapotřebí, a to nejen z důvodu, že mnoha cílů prvního plánu se již dosáhlo. První kulturní plán byl navržen na dobu zhruba jedné dekády. Máte-li strategii jednou, vždy ji potřebujete přizpůsobovat a obnovovat, udržovat proces v chodu. Je opravdu velký rozdíl pracovat s plánem a strukturou, časovým harmonogramem... mít vodítka a představy jak rozvíjet a vybrušovat profil města. Linec je nyní známý místně i mezinárodně pro úspěchy v oblasti umění a kultury (ve smyslu kulturního plánování, jako Evropské hlavní město kultury nebo jako UNESCO City of Media Arts) a díky své široké umělecké a kulturní nabídce.
Jak se Vám daří proces kulturního plánování udržovat v běhu?
J: Jednak díky vnitřní kontrole a kontrole realizace a implementace projektů. Dále díky několika pracovním skupinám (např. UNESCO City atd.). Rovněž se jednou až dvakrát ročně schází tzv. KEP Forum, kde se detailně diskutují určitá témata. V neposlední řadě každoročně pořádáme dvoudenní workshop, jehož se účastní všechny kulturní a vzdělávací útvary magistrátu města Lince. Na workshopu se věnujeme plánování pro příští rok, stanovujeme status quo, diskutujeme, co se bude dít a co může být uskutečněno či iniciováno v průběhu příštího roku.
Existují nějaké kvalitativní a kvantitativní benefity kulturního plánování ve smyslu rozvoje města Lince?
K: V průběhu příprav na Evropské hlavní město kultury se toho v Linci mnoho nového postavilo, dostavilo nebo rekonstruovalo: muzeum moderního a současného umění Lentos, Ars Electronica Center, zámecké muzeum, budova divadla. V důsledku toho se změnil i pracovní trh a snížila se nezaměstnanost.
J: Linec se stal městem orientujícím se na současnost a budoucnost, proto zde také vznikla a existuje Ars Electronica a centra současného umění jako je Lentos, Landesgalerie (krajská galerie) nebo Atelierhaus Salzamt (rezidenční umělecké centrum). Kromě toho se Linec rovněž stal UNESCO městem médií. V důsledku Evropského hlavního města kultury 2009 zároveň došlo k rozmachu cestovního ruchu, ročně v Linci napočítáme cirka 800 000 ubytovaných hostů. Musím též zmínit, že Linec má velmi rozmanitou nezávislou uměleckou a kulturní scénu. Její počátky se datují do osmdesátých let minulého století a město a jeho kulturní strategie podporuje tuto alternativu vůči mainstreamu.
Je něco, co jste se během Vašeho kulturního plánování naučili? Co byste poradili ostatním městům, která s obdobnými procesy teprve začínají?
K: Důležité je mít dobrou strukturu a dobře naplánovaný samotný proces. Je rovněž důležité zapojit co nejvíce lidí, a to nejen z kulturního odvětví, ale také z okolních sektorů.
J: S oblastmi jako vzdělání, věda, cestovní ruch a sociální věci se musí v procesu rovněž počítat. Dále je důležité od samého prvopočátku i průběžně zapojovat volené zástupce města. Za žádoucí považuji i odborné východisko celého plánování, mapující stávající kulturně-politickou situaci.
Považujete politickou reprezentaci Lince za podporující ve smyslu plánování kultury?
J: Ano, jak již Kathrin zmínila, na úplném počátku to byli právě politici Reinhard Dyk, tehdejší místostarosta Lince, a Franz Dobusch, starosta, kteří stáli za prvním procesem kulturního plánování. Druhý KEP byl pak iniciován Stranou zelených. Cíle nového Plánu rozvoje kultury (KEP neu) byly ratifikovány městskou radou a zastupitelstvem, což z něj učinilo politicky závazný dokument. Projekty jako Týden kultury pro děti, UNESCO City of Media Arts, nebo téma umění ve veřejném prostoru se rovněž staly politicky závaznými. Politická reprezentace byla účastna a aktivně se zapojovala do celého procesu tvorby nového KEP, což je veskrz dobrý předpoklad pro důsledné uplatňování strategie.
