Mark Cartwright, britský konzultant Smart Cities
V aktivních programech občanství je něco ryze britského.
Máme totiž silné přesvědčení, že každý má povinnost přispět společnosti, zejména v lokálním měřítku. Patřit do místní farnosti, fotbalového klubu, divadelního spolku je Dobrá Věc. Taktéž znát dobře své sousedy, zastavit se s nimi na ulici na slovíčko a obecně být veřejně viditelný, činný.
Obyčejný život v Británii byl po několik stovek let stabilní, a to nám umožnilo vytvořit velkou škálu neformálních sociálních struktur. Zejména za posledních několik desítek let lidé získali významně více volného času, a zatímco většinu z nich strávili „zábavou“ (vyrazili si s přáteli či rodinou), jistý čas taktéž věnovali organizovaným komunitním aktivitám, charitě a dobrovolnictví. Také fakt, že se lidem v penzi prodloužil čas strávený v dobré zdravotní kondici, také přispívá k jejich ochotě se zapojit.
Vytvořit přehled něčeho tak širokého je téměř nemožné. Každá zájmová aktivita, jež stojí za zmínku, má za sebou společenství, které ji organizuje.
Například kousek od domu, kde bydlím, je vodní kanál. Byl postaven v 18. století jako součást průmyslového rozvoje země, ale díky moderní železnici a silniční dopravě ztratil v čase svou funkci. V polovině dvacátého století byl zcela zpustlý.
Až se potřebné péče chytila skupina lidí a založila Spolek pro kanál (www.basingstoke-canal.org.uk), který existuje už 50 let. Spolek kanál neprovozuje, to je v kompetenci města, ale aktivně pomáhá s jeho údržbou, publicitou a financováním. Navíc je propojen se sítí dalších organizací – veřejného, soukromého i třetího sektoru na místní i národní úrovni. A tento příběh má mnoho paralel v mnoha jiných oblastech našeho života.
Některé skupiny aktivního občanství se pustily do mnohem větší role. Skauting je například velmi silným hnutím v Británii (www.scouts.org.uk), kterého se účastní mnoho dětí.
V některých případech se aktivní občanství promítá i do statutární formy. Například školy mohou být financovány veřejně, ale jejich řízení probíhá skrze Řídicí Výbor, který zahrnuje učitele, rodiče a další osoby (například zástupci místní podnikatelské obce). Jedná se o dobrovolnickou funkci, nikdo za tuto činnost není honorován, nicméně má právní závazky. V Británii existuje národní orgán, který členy těchto výborů podporuje (www.governornet.co.uk). Podobná struktura existuje pro mnoho dalších veřejných institucí: například policii, nemocnice apod.
Existují další způsoby, jakými školy soustřeďují společenské dění. Všechny školy jsou podporovány, aby své prostory poskytly k širšímu společenskému využití – například vstupní haly nebo hřiště lze využít pro lokální aktivity mimo vyučovací hodiny.
A samozřejmě existuje i tvrdé jádro komunitního dobrovolnictví. Některé aktivity jsou fyzické, jako jsou Noční andělé (www.nightangels.info), jiné nikoli, zato ale potřebují značné množství času a emoční odolnosti jako Samaritáni (www.samaritans.org). Mnoho z nich má úzkou vazbu na jednu nebo více církví.
Také existují organizace, které mobilizují síly a pomoc pro odstraňování škod živelných pohrom, jako je zemětřesení v Nepálu nebo výskyt eboly v Západní Africe. Je jich mnoho, každá s vlastní organizací a specializací (nejznámějšími jsou Oxfam a Britský Červený Kříž). Z důvodu náročných logistických operací byly nedávno sjednoceny pod Komisi pro odstraňování škod živelných pohrom (www.dec.org.uk) – strašný název, ale velmi užitečná funkce.
Všechny tyto organizace se adaptují tak, jak jde čas, a současná dynamika zahrnuje i využití technologií. Klasickým nástrojem jsou sociální sítě, ale v realitě se používají zejména při akcích menšího rozsahu, neformální s cílem, který není zcela ultimativní (například koordinovaná organizace něčích narozenin).
Mnohem více užívané jsou výpočetní a komunikační nástroje, které internet učinil dostupnými, široce používanými a levnými, takže dobrovolnické aktivity mohou napodobit provozní efektivitu systémů pro komerční sektor. Věci jako je výměna zpráv, seznamy kontaktů, harmonogramy a přehledy úkolů a přístup k technickým manuálům. Také mapové podklady se využívají čím dál víc.
Výše uvedené vypadá, že Britové jsou opravdovým národem hrdinů: nezištně se angažujících napříč komunitami a po celém světě, aby učinili život snazším pro ty, kteří potřebují extra podporu. A k tomu využíváme plnou škálu technologických nástrojů, abychom své činnosti zefektivnili.
Tedy, někteří lidé si rádi udržují tento snový náhled, ale není to pravda. Realita je taková, že Britové nejsou tak konstruktivní. Stále tráví většinu svého volného času u televize, nebo (zejména mladší generace) před menšími obrazovkami. Jejich angažovanost pro charitativní práci se omezuje na občasné vhození drobných do charitní pokladničky.
To neznamená, že nepomáhají. Většina lidí pomáhá svým rodinám a blízkým přátelům. Pomáhají babičce nakupovat, nebo hlídají sousedům malé děti, když potřebují něco vyřídit. Jsou to drobnosti, ale kolektivně jsou to velmi důležité drobnosti. Velká hesla lžou v každé zemi stejně.
Nicméně i my máme významné sociální problémy. Mnoho starých lidí, zejména ti, kteří nemají příbuzné, nemají společensky zdravý život. Na druhé straně existuje stále více mladých lidí, kteří trpí mentálními problémy – depresemi, úzkostí apod. Oba případy nejsou snadné k řešení zejména proto, že spadají kamsi mezi to, co nabízejí veřejné služby, a to, co musí komunitní aktivity nabízet.
Britský premiér před několika lety deklaroval, že se musí pro to něco udělat. Vytvořil vizi, kterou nazval Velká společnost (Big Society) s podtitulem „ integrace volného trhu s teorií společenské solidarity založené na hierarchii a dobrovolnictví“, aby se „vytvořilo klima, které posílí úlohu místních lidí a komunit a které odebere moc politikům a dá ji lidem“.
Je férové konstatovat, že myšlenka se ne úplně uchytila. Britská veřejnost velmi bojovala s pochopením, co to pro ně znamená. I kdyby ji přijala, neznamenalo by to pro dobrovolnictví nic nového. S trochou cynického pohledu by se mohlo jednat o způsob, jakým se vyhnout poskytování veřejných služeb, kde by lidem bylo sděleno, aby se o sebe postarali sami. Uváděné příklady, jako že majitelé vozidel by rádi svezli občany v době, kdy zrovna nejede žádný autobus, vstřícnému chápání nepomohly.
Koncept tak byl doopravdy spíše prohlášením politických hodnot a byl zaměřen na návrh způsobu myšlení, který premiér chtěl reflektovat v jeho strategiích a přijatých zákonech. Z toho například vznikl návrh zákona, aby všichni zaměstnanci měli právo na třídenní placené volno pro dobrovolnické práce. Nicméně je velmi obtížné nastolit společenskou odpovědnost skrze zákony, a tudíž neexistuje mnoho příkladů.
Co se ale podařilo, zejména ve spojení se současným trendem otevřených dat je znovu zaměřit koncept aktivního občanství na aktivní politický život. Webové stránky, jako například www.theyworkforyou.com poskytují občanům přímou linku pro pečlivý dohled nad zvolenými politiky, mnohem podrobnější, než poskytují klasická tištěná média. Politické debaty jsou nyní sledovány technologiemi a reakce lidí jsou prezentovány v reálném čase (viz například www.en.wikipedia.org.
Volby přes internet jsou nyní předmětem vážné diskuze, i když to momentálně vypadá, že tlak na rizika s tím spojená jistě zabrání, aby se tento progresivní krok schválil. Nicméně již nyní je možné vytvořit on-line petice, které jsou zaslány přímo vedení politických klubů či stran a lze tak snáze oslovit kohokoliv v zemi, aby danou petici podepsal. Na místní úrovni existuje několik návrhů, jak propojovat lidi skrze sousedská fóra, a tím zvýšit úroveň demokracie a veřejné diskuze, která probíhá o úroveň níže, než na úrovni města/městské části. Je logické, aby taková fóra byla podpořena na webových stránkách vesnice či ulice. V praxi se tak děje velmi neformálně a existuje několik míst, kde je tento koncept nadmíru úspěšný.
Shrnuto podtrženo mají Britové složité životy, které obecně zahrnují (většinou v malém rozsahu) komunitní aktivity. Lidé, kteří se vážně zabývají sociální angažovaností, se stávají politiky, nebo lobbisty. Většina z nás chce jen prožít svůj život šťastně a v pohodě.
Mám podezření, že budoucnost bude plná těchto bohatých, kreativních a ne vždy pozitivních dynamik. Iniciativy, které posílí zapojení do společnosti, nemusí být automaticky úspěšné. Mnohem vhodnější se tak ukazuje práce se zájmovými skupinami, které již existují, na vytváření partnerství nad konkrétními tématy a v malém (lokálním) měřítku.