Jarmila Johnová, předsedkyně o.s. Pražské matky
Dvoudenní pražský pobyt inspiroval v toce 1902 francouzského básníka Guillauma Apollinaira k napsání slavné povídky Pražský chodec. Nemusíte však být básník, abyste si na pěších cestách po Praze všimli toho, co jinde a při jiném způsobu dopravy neuvidíte. K vychutnání si města z pozice chodce dnes hodně schází: mnohde chybí pěší propojení, je třeba zdolávat bariéry a kličkovat mezi automobily nerespektujícími chodník.
Občanské sdružení Pražské matky (www.prazskematky.cz)
dlouhodobě usiluje o zlepšení stavu životního prostředí, větší bezpečnost dopravního provozu a podporuje udržitelnou mobilitu i zodpovědnější přístup občanů a veřejné správy ke svému okolí. Proto hledaly způsob, jak (nejen) chodcům, ale i městu a jeho životnímu prostředí pomoci. Výsledkem je jednoduchý nástroj – on-line portál Chodci sobě (www.chodcisobe.cz), který umožňuje zprostředkovat každodenní praktické zkušenosti chodců těm, kteří se o pražské cesty starají. Portál funguje více než tři roky k převážné spokojenosti obou stran. Jeho prostřednictvím mohou chodci upozornit odpovědné představitele veřejné správy i své spoluobčany na nedostatky, s nimiž se na svých cestách městem setkávají. Jeho smyslem tedy není řešit jednotlivé problémy za občany, ale prostřednictvím portálu umožnit navázat oboustrannou komunikaci a s pomocí kategorizace a vizualizace podnětů poskytnout i možnost efektivnějšího a komplexnějšího řešení.
Redakční systém webových stránek vychází z obdobného portálu Odkaz pre starostu (www.odkazprestarostu.sk), jehož prostřednictvim posílají občané některých měst na Slovensku jakékoli připomínky starostům. Zavedl jej, úspěšně provozuje a pomáhá šířit slovenský Inštitút pre dobre spravovanú spoločnosť (www.governance.sk), s nímž sdružení Pražské matky spolupracuje, a jenž umožnil využití obdobného systému komunikace i v jiných středoevropských městech, např. Budapešti. Spuštění pražské aplikace předcházelo navázání komunikace se všemi 57 městskými částmi. S většinou jejich zástupců se členové občanského sdružení sešli osobně a informovali je o záměrech, fungování a výhodách portálu, jíž je především možnost vzájemné informovanosti. Ta umožňuje předcházet zbytečným konfliktům a nedůvěře mezi veřejnou správou a občany. Obě strany se dohodly na konkrétních odpovědných osobách, jimž budou podněty zasílány. Nejčastěji se jedná o radní pro dopravu či vedoucí odboru dopravy, v případě menších městskýc částí se podněty scházejí a jsou řešeny na jednom příslušném místě, většinou u starosty či starostky.
Využívání portálu je pro jeho uživatele jednoduché a přehledné. Každý, kdo má přístup na internet si může otevřít na adrese www.chodcisobe.cz formulář (tlačítko nové podněty), do něhož vyplní název podnětu, který problém nejlépe charakterizuje, případně navrhne řešení, poté vloží fotku místa a na mapě je lokalizuje. Nakonec přidá svůj kontakt, který je zabezpečen proti zneužití, a svůj podnět odešle. Po schválení naším administrátorem (vylučujeme pouze podněty, které se týkají jiné oblasti veřejné správy) je podnět automaticky odeslán na příslušné městské části. Odpovědný pracovník opět prostřednictvím portálu občanovi odpoví a vysvětlí, zda a jak lze problém řešit, případně v jakém časovém horizontu je možné nápravu očekávat. Díky jednoduché struktuře formuláře se odpovědná místa mohou vyhnout „upovídaným“ stížnostem, které mnohdy neposkytnou sdělení potřebné k nápravě.
Před svým spuštěním se portál Chodci sobě potýkal s problémem kompetence, tedy kdo má podněty přijímat. Vlastníkem převážné většiny komunikací je sice hl. m. Praha, které síť tzv. vybraných komunikací samo spravuje, ale státní správa ostatních je svěřena městským částem. Nakonec bylo po delším vyjednávání s pražským magistrátem i zástupci jednotlivých městských částí dohodnuto, že pro občany i portál bude jednodušší, budou-li všechny podněty občané zasílat právě své městské části, kde se rozhodne, které odpovědné místo je k řešení příslušné.
Každý uživatel může na portálu sledovat postup řešení a podněty filtrovat podle územní příslušnosti, podle stádia řešení i podle kategorií problémů – chodníky, bariéry, přechody atp. Snadno tak lze získat přehled o tom, která místa už byla upravena nebo jak úprava vypadá. V současné době má již většina městských částí na odpovědných místech k dispozici odborníky – architekty a urbanisty, kteří chápou, že při správě komunikací nejde jen o technickou, dopravně inženýrskou preferenci, ale že se jedná o veřejný prostor města, který mají sdílet všichni obyvatelé a návštěvníci s ohledem i na nejslabší z nich (chodci, děti, starší, lidé s handicapem atp.). Většina veřejných zástupců již nepropaguje segregaci chodců a automobilů. Některé myšlenky však bohužel stále obtížně pronikají k výkonným úředníkům z oblasti dopravy, především na Technické správě komunikací, která úpravy fakticky provádí i projektuje. Dodnes se například nedaří zabránit osazování rekonstruovaných míst červenobílým zábradlím, znemožňujícím vstup chodců do vozovky.
Portál Chodci sobě byl spuštěn 10. února 2012 a po 3 letech provozu evidujeme již přes 1130 zadaných podnětů, z nichž bylo již 277 vyřešeno. Za tu dobu se jednoznačně prokázalo, že jeho existence má své opodstatnění. Vypovídá o tom nejen stabilní počet občanů zasílajících své podněty, ale i přístup městských částí, které se před portálem neuzavřely a dohodnuté kontaktní osoby stále s občany komunikují a snaží se problémy řešit. Skutečnost, že pracovníci úřadů vnímají portál jako nástroj, který jim pomáhá, se projevuje především úspěšně dořešenými problémy.
Veřejná správa si postupně začíná uvědomovat, že chodci patří do provozu města a je dobré jejich pohyb podporovat, nejlépe zkvalitněním pěší infrastruktury, což umožní v ulicích snížit intenzitu automobilové dopravy. Čím více chodců je v ulicích, tím více daná lokalita žije obchodem i kulturou a je i bezpečnější. Některé městské části dokonce samy využívají portál Chodci sobě jako argument k podpoře svých plánů a požadavků vůči magistrátu, coby majitele komunikací a hlavního investora. Společný zájem občanů i veřejné správy pak může docílit toho, co ani jedna strana sama o sobě nedokáže.